Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Když mistr světa ve skocích na lyžích poráží cyklisty na Giru

Primož Roglič slaví své první vítězství v etapě Grand Tour. | foto: AP

17 2016
„Kdo jsi?“ ptala se Primože Rogliče po úvodní časovce italského Gira reportérka Eurosportu Laura Meseguerová. „Jsem ze Slovinska, skákal jsem na lyžích a teď jsem cyklista,“ usmál se tehdy druhý muž Gira. Boj o první vítězství v nejvyšší kategorii World Tour a růžový trikot k tomu prohrál o pouhou setinu sekundy s Tomem Dumoulinem. V neděli už mu ale nikdo nestačil.

„Zatím překvapuji sám sebe, každý den je pro mě něčím novým,“ tvrdí šestadvacetiletý cyklista stáje LottoNL-Jumbo.

V nedělní deváté etapě proseděl hodiny v horkém křesle pro vedoucího muže časovky.

Zajel úžasný čas, který nakonec i vinou zhoršujícího se počasí nikdo nepřekonal. Po čtyřech letech, kdy se začal věnovat profesionální cyklistice, tak Slovinec dosáhl na vítězství v etapě jednoho ze závodu Grand Tour.

A tahle pohádka o přerodu skokana na lyžích v profesionálního cyklistu napsala další kapitolu.

Fotogalerie

Mistrem světa ve skocích na lyžích

Slovinsko bylo vždycky skokanskou zemí. Mezi idoly mladých Slovinců patřila jména jako Primož Peterka, Primož Ulaga, Miran Tepeš nebo Robert Kranjec.

K nim vzhlížel i jistý Primož Roglič, odmala kovaný skokan na lyžích.

V patnácti letech vyhrál člen klubu Kisovca v Záhoří svůj první závod Kontinentálního poháru v Planici. Tehdy porazil třeba Gregora Schlierenzauera, Anderse Bardala nebo Romana Koudelku.

„Právě na Romana si pamatuju. Často jsme spolu soupeřili a já ho docela pravidelně porážel,“ vzpomíná Roglič.

Neporazil ho ale na světovém šampionátu juniorů v roce 2006 v italském Tarvisiu, kde se stal český skokan mistrem světa. Roglič bral zlato v týmové soutěži, v té individuální byl pátý.

Od té doby se mu ale velké úspěchy vyhýbaly. Přechod do dospělé kategorie pak pro mladého skokana znamenal rozčarování. Ani jednou nedostal příležitost ve Světovém poháru, objížděl jen ten Kontinentální nebo závody FIS. A v těch se mu navíc nedařilo.

„Chtěl jsem být na lyžích nejlepší, ale v nějakých dvaceti jsem si uvědomil, že to asi nevyjde. Motivace šla dolů, k tomu jsem měl problémy s kolenem a nějaké další věci. Všechno se to nahromadilo,“ vypráví s odstupem.

Ve dvaadvaceti tak ukončil slibně rozjetou kariéru skokana na lyžích.

„Shodou okolností jsem ale v tu chvíli prodával motorku a místo ní si koupil kolo. Trochu naivně jsem si myslel, že bych mohl být cyklistou. Přitom jsem vůbec netušil, jak trénovat, co dělat,“ směje se při té vzpomínce.

Do té doby žádné kolo nevlastnil.

15.května 2016 v 21:28, příspěvek archivován: 16.května 2016 v 15:56

Chianti Classico https://t.co/FOJVGd0YEy pic.twitter.com/28BBfYvFXl

Přerod ze skokana na cyklistu

Díky skvělý testům si ho všimli v domácí kontinentální stáji Adria Mobil. Ve své první sezoně se rozkoukával, předloni už vyhrál etapu v Ázerbájdžánu, začínal se prosazovat i v celkovém pořadí, ale až loňská sezona byla průlomová.

Vyhrál vrchařskou soutěž na Coppi e Bartali, druhý byl ve Slovinsku, vyhrál Kolem Ázerbájdžánu, i Kolem Slovinska, kde porazil Nieveho nebo Ulissiho.

„Mým snem je objevit se na Giru,“ prohlásil tehdy.

Jeho raketového vzestupu si všimli v LottoNL-Jumbo a Roglič se tak poprvé stěhoval ze Slovinska.

„Jsem neuvěřitelně šťastný, že jsem se dostal do nejvyšších pater cyklistiky,“ vykládal dojatě.

„Opravdu nás zaujal v závodech, kde dokázal porazit cyklisty z World Tour. Hrozně rychle se posouvá vpřed, proto jsme mu nabídli smlouvu,“ vysvětloval Nico Verhoeven, sportovní ředitel týmu.

Na začátku letošní sezony pomáhal kolegům na australském Tour Down Under, ale na portugalském Algarve už byl celkově pátý, a to za takovými jmény jako Thomas, Contador nebo Pinot. Přitom porazil Arua, Zakarina i Fränka Schlecka. V poslední etapě Katalánska pak nestačil pouze na Caceviče a bylo jen otázkou času, kdy přijde první výhra v novém dresu.

Z vrchaře časovkářem?

Do Itálie na Giro rozhodně nepřijížděl jako jeden z velkých favoritů časovky, vždyť se zatím projevoval spíše jako hodně slibný vrchař. Ale pak časem 11:03 v úvodní etapě všechny překvapil.

Seděl na horkém křesle pro vedoucího muže etapy a počítal cyklisty, které porazil. Jednodušší by přitom měl, kdyby počítal ty, které neporazil. Tím jediným byl totiž Tom Dumoulin, který do cíle dorazil o jedinou setinu sekundy dřív = asi 1,5 centimetru!

06.května 2016 v 18:10, příspěvek archivován: 16.května 2016 v 15:57

Rožnato majico na #giro2016 je @rogla zgrešil za 0,01 sekunde ali za 1,48 centimetra. pic.twitter.com/YoqA6EBqQX

Mladík ale nebyl naštvaný. „Spíš překvapený, jako všichni, o růžovém trikotu jsem ani nesnil. Nic podobného jsem nečekal. Stále v sobě hledám nové výzvy, pozoruji, kam až se můžu se silami dostat.“

Tehdy se v cyklistickém světě z pana Neznámého stal pan Roglič.

O týden později už všechny přesvědčil, že druhé místo nebyla náhoda.

Celá neděle se pro něj přitom nevyvíjela vůbec dobře. V 9 hodin ráno se vydal v autě projet trať. Tu už tehdy skrápěl vytrvalý déšť, do „psího“ počasí se mu nechtělo...

Dvě minuty před svým startem se postavil na rampu, když na něj komisař vybafl, že jeho kolo nesplňuje parametry.

„Co? vyjel jsem na něj. V tu chvíli pochopitelně nikdo z týmu nebyl poblíž, nakonec jsem našel sportovního ředitele, který mi dal náhradní kolo. Na rampu jsem se dostal asi dvacet sekund před startem,“ popisoval své nedělní drama.

Rozjel se a hned zjistil, že má sedlo příliš nízko. Navíc mu na kole chyběly bidony a tak klel: „Fakt máš hroznou smůlu, Riglo.“

To ale stále nebylo vše. Po deseti kilometrech mu z řídítek odletěl měřič výkonu. „Snažil jsem se ukázat týmu, že jsem něco ztratil, ale stejně si nevšimli,“ smál se pak v cíli. „Od té doby jsem musel jet pořád na plný plyn.“

15.května 2016 v 17:21, příspěvek archivován: 16.května 2016 v 15:55

Roglic's ITT performance = 287.5 m in Planica | #Giro

Do té doby příšerná časovka se změnila ve druhé polovině, kdy se Rogličovi jelo skvěle do táhlého kopce Panzano in Chianti. V následujícím sjezdu pak najel na všechny konkurenty další cenné vteřiny a v cíli byl o deset sekund první.

Sám nevěřil, co na tabuli vidí. Vždyť to pro něj byla první tak dlouhá časovka v životě.

A tak znovu usedl do křesla pro vyvolené, znovu čekal, jestli se najde někdo, kdo bude rychlejší. Tentokrát ho odtud ale nikdo nevystrnadil.

„Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl zajet tak dobrou časovku, v horách se cítím o dost líp. Ale je to splněný sen, užívám si to, je to neuvěřitelné,“ líčil v cíli.

Kam až může tenhle slovinský zázrak vystoupat?







Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze