Bývalý československý reprezentant s trenérským životopisem plným úspěchů k národnímu mužstvu nastoupil s velkou slávou letos v lednu. Podepsal dlouhodobou smlouvu a společně se svazovým předsedou, a svým bývalým spoluhráčem, Antonínem Léblem snil o postupu na olympiádu do Pekingu.
Krach v kvalifikaci o postup na ME 2007 všechno změnil. Lébl předložil Prieložnému návrh na předčasné ukončení smlouvy, na což kouč reagoval tím, že sám podá rezignaci.
Jak byl návrh na výpověď formulován?
V tom rozrušení jsem si dohodu ani pořádně nepřečetl, ale důvod je myslím jasný: neúspěch v kvalifikaci. Jenže celková situace je mnohem vážnější.
V čem je největší problém?
Do kvalifikační skupiny jsme vstoupili nepřipravení a psychicky málo odolní. Plno hráčů v klubech nehrálo a my jsme je nestihli připravit na kvalifikaci. Bohužel někteří dali přednost odpočinku po sezoně před plnou přípravou na reprezentační zápasy. Ublížilo nám i to, že Němci těsně před kvalifikací vypověděli tři dohodnuté přípravné zápasy. Ozvali se jim Brazilci a oni jim dali přednost. My jsme tím přišli o možnost pořádně se rozehrát. Zůstaly nám jen dva zápasy se Slovinskem, ale v těch se neukázalo všechno. Až kvalifikační duel na Slovensku odhalil mnohé velké problémy.
|
Česko pod Prieložným Baráž: |
Nepoznal jsem dost dobře vztahy uvnitř mužstva. Vsadil jsem například na nahrávače Boulu a netušil jsem, že nemá absolutně žádnou akceptaci ze strany ostatních hráčů. Kdybych věděl, že tam je takový vážný vztahový problém, tak bych do toho vůbec nešel. V prvním zápase nám to moc uškodilo, hráči Boulovi vůbec nevěřili.
Nikdo vás na to předem neupozornil?
O minulost jsem se příliš nezajímal. Nechtěl jsem se nechat ovlivňovat, jsem zvyklý udělat si svůj vlastní obrázek. V minulých angažmá se mi takový přístup vždy osvědčil.
Nemyslíte, že všichni zainteresovaní podcenili kvalifikační skupinu? Příprava byla velmi krátká, klíčoví hráči měli různé ústupky, nepřihlásila se Evropská liga, která mohla být vhodnou přípravou pro baráž… Všechno to dohromady navozuje dojem, že se počítalo s hladkým postupem ze základní skupiny přímo na šampionát.
Nemyslím si, že bychom něco podcenili. Přípravě na kvalifikační zápasy jsme věnovali maximum.
Proč tedy například Martin Lébl hrál jen proti nejsilnějším soupeřům? Nakonec rozhodoval každý set, tedy i ztráty s dánským outsiderem...
Máte pravdu, toto se dá považovat za jisté podcenění soupeře. S Martinem jsme byli předem domluveni, že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nám pomůže jen v některých zápasech. Před domácím utkáním s Dánskem jsme ho přemlouvali, aby zůstal, ale je otázka, jestli by zátěž více po sobě jdoucích zápasů vůbec zvládl.
A co Evropská liga, ve které se Němci výborně rozehráli před baráží?
Když jsem nastoupil k národnímu mužstvu, tak už o tom bylo rozhodnuto. Považuji to za chybu, loňský neúspěch ještě neznamená, že taková soutěž nemá smysl. Každý, kdo ve volejbalovém světě něco znamená, přes léto hraje – Evropskou ligu nebo dokonce Světovou. Tam se poznává charakter mužstva; hráči jsou pořád na cestách, dlouhou dobu v úzké skupině pohromadě. Kdo chce být úspěšný, musí to umět podstoupit.
Nebylo to náhodou tak, že touhle zkouškou charakteru prošel tým v loňském roce a výsledkem bylo rozhodnutí více už takovou soutěž nehrát...?
Obávám se, že se svaz podřídil vůli hráčů, kteří nechtěli podstupovat takové zatížení. Vzhledem k tomu, že ani kvalifikaci jsme neodehráli ve dvou turnajích, ale jezdilo se šest týdnů od zápasu k zápasu, skončila by další dlouhodobá soutěž nejspíše opět fiaskem.
Po loňském návratu v reprezentaci opět chyběl Jiří Novák. Původně jste ho do týmu vůbec nepozval, s pozdější žádostí jste už neuspěl. Jaké jste s ním měl záměry?
Novák potřebuje po klubové sezoně odpočívat, to už tady bylo dvakrát. Proto jsem ho k zápasům ve skupině ani nezkoušel zvát a vybral jsem si na jeho místo Pešla. Na jeho pomoc jsem moc spoléhal, věřil jsem, že by jako zkušený přihrávající smečař týmu hodně pomohl. V reprezentaci už dříve působil, byl u úspěchů na evropských šampionátech, a přitom by byl novým mužem, nezatíženým vztahy a problémy z posledních let. Počítal jsem se dvěma zásadními změnami, chtěl jsem přivést Boulu s Pešlem, ale nevyšlo ani jedno. O Boulovi už byla řeč, na Pešle jsme dlouho čekali, ale on nakonec ze zdravotních důvodů odmítl. Před baráží jsem udělal všechno proto, abych získal Nováka, ale nepovedlo se ani to.
Vypadá to jako bludný kruh, ve kterém se česká reprezentace ocitla. Vidíte cestu ven?
Problém českého volejbalu je vážnější. Chybí tady například návaznost na juniorské reprezentace, které už řadu let nepřipravily žádného hráče pro první mužstvo a samy se na vrcholné turnaje dávno nedostávají. Přesto věřím, že reprezentace může být úspěšná, ale je potřeba hrát jen s těmi, kteří opravdu reprezentovat chtějí a nekladou si žádné podmínky. Měl by se stanovit jasný plán a finanční nároky, které by si všechny strany vzájemně odsouhlasily, a toho se všichni musí držet. Není možné každý rok hráče prosit a přemlouvat, aby šli reprezentovat. To není cesta k úspěchu.
Jinde takové problémy nemají?
Nevím o nich. V Polsku platí, že jakmile je hráč povolán do reprezentace, tak v ní prostě je. Neznám případ, že by se někdo vzdal. V Česku se ztrácí profesionalismus. Mně z toho celého vychází, že o tom rozhodli hráči. S nimi je potřeba celou situaci probrat a hledat řešení.
Co byste udělal jinak, kdybyste se nyní mohl v čase vrátit o půl roku zpět?
Snažil bych se hráče přesvědčit, aby se k národnímu týmu připojili dříve. Dvě soustředění, kterými jsme začínali přípravu, neměla být dobrovolná...
Vybral byste si jiné hráče?
To je těžké, výběr je omezený, moc alternativ není. Když vám vypadne Novák s Pešlem, těžko hledáte někoho dalšího.
Co vás v nejbližších dnech čeká?
Ze Svitav jsem spěchal domů, těšil jsem se na burčák a na krátký relax s rodinou. To jsou krásné a vzácné chvíle. A pak se vydám do Polska, kde budu pokračovat u volejbalistek Kalisze. Tam budou asi z mé rezignace potěšeni nejvíce....
Pojedete ještě do Prahy ukončit svůj vztah s Českým volejbalovým svazem?
Už asi není o čem jednat... Věřil jsem, že tento neúspěch mužstvo zocelí, ale jestliže má prezident svazu jiný názor, tak nemá cenu, abych pokračoval. S mužstvem jsem se rozloučil. Jsou tam hráči, o kterých mám vysoké mínění a věřím, že se na ně dá do budoucna sázet, ale rozloučil jsem se samozřejmě s každým.
Jak na váš odchod reagovali?
Rozumně. Přijali to, někdo z nich poznamenal, že už to takhle v českém volejbale chodí...
 "Jestliže nemám podporu v osobě prezidenta svazu, tak nemá cenu, abych pokračoval," říká Igor Prieložný (vpravo) o svém vztahu s předsedou volejbalového svazu Antonínem Léblem (v popředí). |
