Eritrejec Teklehaimanot v něm píše historickou kapitolu africké cyklistiky. Pak puntíky uzme Brit Froome, ale protože současně obléká ještě jeden cennější trikot, v dresu „a pois rouges“ šlape Španěl Rodríguez. Teprve v 18. etapě vedoucí přes alpské vršky Purito zabojuje a stává se právoplatným vladařem hor.
Ještě šest vrchařských prémií se tyčí na cestě do Paříže, ještě jeden kopec 2. kategorie, dvě „jedničky“ a tři vrcholy Hors Catégorie budou určovat, kdo se letos stane nejlepším horalem a nástupcem Poláka Majky. Rodríguez však odhodlaně prohlašuje: „Budu útočit dál a dál.“
Někdo říká, že veselá barva dresu má svůj původ v čokoládě Poulain, která své tyčinky prodává v obalu s rudými puntíky a která je sponzorem soutěže v roce 1975. Další linka vede k řediteli Tour Lévitanovi, který se inspiruje trikotem svého oblíbence Henriho Lemoinea, hvězdy velodromů 30. a 40. let, a který pak puntíky prosazuje i do Tour.
Tradici po ní převezmou další závody: Vuelta s modrými tečkami, Dauphiné s bílými na červeném podkladu, také v Británii obléká vrchař puntíky. Ty své míval i Závod míru. Ale jen na Tour jde nejspíš o tak lukrativní artefakt - vždyť odměnou vítězi je 25 tisíc eur, asi 700 tisíc korun.
Krutá je však cesta ke slávě. Bolestivá, ale současně krásná. „Jsem tak rád zpátky v horách, pro tohle tolik trénuju,“ prohlásí kamzík Froome, když prchá soupeřům v horách. „Malá postava, ale obrovský motor,“ říká o horských blechách Christian Palka z Radio France a někdejší Ocaňův souputník. „Poměr váha-výkon je u nich famózní.“
A stejně fantastický je výčet jmen, co se v horských bitvách zviditelnila.
Bartali dominuje na přelomu 30. a 40. let a nebýt války a příchodu Coppiho, možná by nezůstalo u dvou prvenství ve vrchařské soutěži. Bahamontes řečený Orel z Toleda ji ovládne šestkrát a pyšně po letech prohlašuje: „Virenque? Ten mi nesahá ani po kotníky, ujel bych mu kdykoliv. Já jsem nejlepší vrchař historie Tour.“ Pak přicházejí další španělské rakety, po nich zase Gaul, Merckx i onen Virenque, sedminásobný laureát.
Poprvé dres vybojuje při třetí účasti v roce 1994. „Puntíkatý dres, to je má svatební košile,“ říká. „V horách si libuju. Tak rád trhám peloton a sleduju ty, co mě na rovinách ničí, jak jsou teď daleko za mnou. Jakmile se začne stoupat, začíná pro mě party. Se všemi těmi lidmi kolem si připadám jako rocková hvězda.“
Její lesk však pohasne, když se Virenque stává v roce 1998 klíčovou postavou dopingové aféry Festina. „Bral jsem doping. Neměl jsem na vybranou,“ omlouvá se a bojuje o návrat do srdcí fanoušků. Mnozí mu však nikdy neodpustí, že slavný dres takto ušpiní, že červené puntíky na jeho dresu už neznačí um v horách, ale spíš červené krvinky.
