Ve španělském parnu a dešti, ve francouzském stresu i v mučivých italských kopcích šlapal v popředí pelotonu.
Devátý na Vueltě.
Sedmý na Tour.
A šestý (zatím) na Giru.
Bilance premiér Leopolda Königa je nevídaná. A lekce velké cyklistiky, které při nich obdržel, nezaplatitelné.
Vuelta 2013: Kroť ty emoce!
„Pořád se tady učím.“ Tak zní nejčastější věta, kterou mi v září 2013 říká. A tato škola je bláznivá i drsná.
Osmá etapa Vuelty. Od školy v Esteponě postupně odjíždí 21 týmových autobusů, až tu zbude jen jeden, ten nejmenší a nejskromnější. Druhodivizní tým NetApp čeká na svého vítěze. Leopold König senzačně ovládl horský dojezd. Ale on sám ani jeho tým na to nebyli připraveni.
Tolik povinností najednou na kopci u cíle má! Ceremoniál, rozhovory, antidopingová zkouška, tiskovka. Přes hodinu tam pobývá, daleko od týmového autobusu, čekajícího v údolí. V koncovce etapy předtím zmáčkl své tělo na maximum a najednou mu chybí jídlo, na něž je po etapách zvyklý, i teplejší oblečení.
Právě dostává lekci z úspěchu.
Ta pokračuje i večer. Chce usnout a nemůže. Vířící emoce vítězí nad spánkem, jenž přichází až dlouho po půlnoci. Ráno postrádá nabuzenost a bolí ho v krku. Dalšího dne krk oteče. Nohy se na trati netočí, zaostává, ztrácí čas. Je mu do breku. Má snad všechno skončit tím, že vzdá?
Leopold König
„Vuelta byla pro mě školou, jak pracovat s emocemi,“ vzpomíná na ni letos. „Ta šílená euforie po vítězství v etapě se mohla podepsat i na mé následné nemoci. Až později mi došlo: Musíš se proti emocím trochu obrnit, jinak tě semelou.“
Přesto už tehdy ukáže obrovskou odolnost i zarputilost. Přeléčí nemoc a při apokalyptické pouti do Andorry, kdy jezdci vzdávají v zástupech, se navrací do Top 10. V cíli další, královské pyrenejské etapy posílá divákům polibky. „Chtěl jsem jen dát najevo, jak mě to dneska bavilo,“ uculí se.
Nemoc, kterou zcela nevyléčil, se vrátí. Na brutálním Angliru má bolavé plíce a plný nos. Trpí. Ale uhájí skvělé 9. místo. Naznačí: Já mohu být jezdcem pro třítýdenní klání.
Tour 2014: Nikdy se nevzdávej
„Ten idiot Talansky,“ zanadává si. Američan ho v 8. etapě Tour sestřelil k zemi. Další ztráta. Copak už těch pádů a nešťastných zaváhání týmu nebylo dost? Sedřenou kůži má na boku i na obou kolenech.
Je večer 12. července 2014, když se na hotelu v Gérardmeru ocitá v¬pro něj nezvyklé zóně pesimismu. „Stav mé mysli? Absolutní rozčarování,“ přiznává. Tápe. Má smysl dál bojovat o desítku? Neměl bych radši nabrat ztrátu, ulevit tělu a později se pokusit aspoň o etapový úspěch?
Aniž to tuší, ten večer je zlomový pro celou jeho kariéru. Kdyby skutečně vycouval z boje o celkové pořadí, tak... „Rozhodně bych se nedostal do Sky s takovými podmínkami, jaké tu dnes mám,“ pochopí o 10 měsíců později.
„Ještě to zkus,“ nabádá jej tehdy Ralph Denk, manažer týmu NetApp. „Dobře. Budu se rvát dál,“ souhlasí. Navzdory až 24. místu. Navzdory ztrátě 7:35 minuty.
Je to šťastné rozhodnutí.
„Tour mě naučila, že se nesmím v mysli vzdávat, když první týden chytnu pár minut,“ říká dnes.
Dva dny po kritickém večeru končí osmý na Planině krásných dívek. Pak třetí v alpském Risoulu. Sám se diví, jak stoupá pořadím. „Kde se to zastaví?“ píše na Twitter z Pyrenejí. Čiší z něj sebevědomí, chuť. Učí se být v balíku stále ve střehu, bojovat o pozici.
Leopold König
A potom se mu ozve Dave Brailsford, šéf týmu Sky. Chceme tě. Šílená spirála událostí se roztáčí.
Jsme v Paříži u Vítězného oblouku, König je sedmý na Tour a vykládá mi: „Poslední den třítýdenní túry jsem vždycky úplně hotovej. Tělo vypne a hlava povolí. Ten výsledek si užiju až doma.“
V tom tkví jeho síla: Umí se zmáčknout až na úplné dno všech sil.
Média píší o české senzaci, budoucím lídrovi pro Grand Tour. „Asi bych si na to měl zvykat,“ usměje se.
Ví, že jde o loučení s NetAppem. Malá německá stáj mu dala, co mohla. Jenže on zrovna odpromoval.
Giro 2015: Je to snad karma?
Stále se musí učit. Třeba jak příliš dlouho nepitvat v hlavě dvě minuty, o které ho připravil pád. Nebo jak „doladit“ formu a výbušnost už na květnovou Grand Tour.
Ale zároveň je vidět, jak dozrál.
Mnozí zkušenější jezdci by mentálně neustáli, kdyby jim nejbohatší tým světa v poločase Gira oznámil: Už nejsi záložním jezdcem, teď jsi náš lídr. Zvlášť kdyby předtím prožili jaro, které bylo vše, jen ne vydařené. König se však naučil krotit emoce. Ustojí výzvu. Následujícího dne poté, co povýšil na lídra Sky, se drápe do Madonny ve skupince Contadora. Najednou už není patnáctý, ale atakuje Top 5.
Leopold König na trati Gira d´Italia
Jak svoji mysl ukočíroval? Směsicí humoru, odhodlání, preciznosti i hloubavosti.
Vtipnými hláškami na Facebooku baví fanoušky. Také jim děkuje za úžasnou podporu. „Ty české vlajky jsou prostě nejhezčí,“ píše.
Zároveň si před Girem stáhl knihy o koktejlech smoothies, o regeneraci těla, o metodách kontroly mysli, o organizaci dne. Vědecká cyklistika, kterou vyznává tým Sky, mu vyloženě sedla.
Nízkosacharidovou dietu, kterou Sky propaguje, nicméně odmítá. „Tohle je zajímavá knížka: Obrana cukru,“ ukazuje nám. „Všichni se teď snaží vyvarovat sacharidů a jsou na low carb dietách. Ale i když vaše tělo sacharidy nemá, tvoří si je samo. Jsou hlavním zdrojem energie, mozku, srdce, svalů.“ Do bílého jogurtu si naleje med, pije agavový sirup, chroupá ovoce.
„A jsem hubenější!“
Černomodrý tým maká na něj. A jeho to vyloženě baví.
Kdyby se tehdy 12. července 2014 na Tour rozhodl jinak, patrně by nic z toho nyní nezažíval.
„Věříte v osud?“ ptám se ho.
„Ani moc ne. Říkám si: Co se má stát, tak se stane. Nevím, jestli je to v mém případě osud nebo nějaká karma. Ale funguje to.“
