"Myslím, že vítězství vše přehluší. Únava a bolest jsou až druhotné," pousmál se Benda.
Před zápasem jste vzýval obranu jako rozhodující prvek k výhře. To se jen potvrdilo, že?
Došlo na ta slova. Výborně jsme začali, nepustili jsme soupeře do bodového trháku. Drželi jsme se v závěsu. I když Srbové začali hrát velice agresivně, tak jsme to období přežili. Jejich agesivita pak postupně ubývala a začali ztrácet síly. Ve druhém poločasu už začal být soupeř trošku nervóznější a to jsme využili v útoku. Naopak oni se dostávali do těžkých pozic.
Byl to od vašeho týmu v Bělehradě velice zkušený výkon. Podařilo se vám Crvenou zvezdu trošku znervóznit a pak už to šlo vlastně samo.
Při těch rozhodujících utkáních to tak bývá. Oni měli doma povinost vyhrát. Mohli potvrdit postup a tím to pro ně bylo všechno složitější. Důležité bylo, že jsme s nimi vydrželi hrát vyrovnaně do poločasu. Oni pak přestali v útoku pohybovat s míčem. Stalo se jim to, co nám v domácícm utkání v Pardubicích, Oni na to doplatili.
Jako podkošový hráč máte teď za sebou hodně těžké souboje. Povězte, kdy naposledy jste hrál proti takhle fyzicky vyspělé sestavě?
Vlastně je to každý zápas v Eurocupu. Podobné hráče má i Gran Canaria a Türk Telekom. Vyšší a těžší pivoty má každý tým v této skupině.
Vy sám jste se pod koš při útoku ani moc nedostal. Bral jste na sebe střelbu ze střední a dlouhé vzdálenosti. Byla to součást taktiky?
Samozřejmě, já jsem se snažil hrát na těžší pivoty zvenku. Abych je dostal trošku dál od bedny, kde jsou nejsilnější. A díky spoluhráčům, kteří překonávali soupeře jeden na jednoho, jsem mohl zůstávat volný na střelbu.
V první čtvrtině jste spadnul na palubovku a chvíli to vypadalo, že se vám ani nechce moc vstát. Co se tam přihodilo?
Podvrtl jsem si trošku nohu. Doufám ale, že to bude v pořádku. Jak jsem to měl zatejpované, tak bolest přišla až dlouho po zápase.
Teď je před vámi poslední utkání osmifinálové skupiny. Hrajete doma s Ankarou, tedy proti soupeři, který je vyřazen a nemá oč hrát. Důvod být nervózní nemají. Ale co vy? Nepadne na vás nervozita?
Já doufám, že ne. Máme to ve svých rukou. Někdy bývá pro soupeře jistota nepostupu lepší, protože pak mohou hrát uvolněněji. Já hlavně doufám, že přijde daleko více diváků a budou naším šestým hráčem. Že nás podpoří. Je jasné, že jsme mnohem silnější doma než venku.
Před zápasem jste vzýval obranu jako rozhodující prvek k výhře. To se jen potvrdilo, že?
Došlo na ta slova. Výborně jsme začali, nepustili jsme soupeře do bodového trháku. Drželi jsme se v závěsu. I když Srbové začali hrát velice agresivně, tak jsme to období přežili. Jejich agesivita pak postupně ubývala a začali ztrácet síly. Ve druhém poločasu už začal být soupeř trošku nervóznější a to jsme využili v útoku. Naopak oni se dostávali do těžkých pozic.
Byl to od vašeho týmu v Bělehradě velice zkušený výkon. Podařilo se vám Crvenou zvezdu trošku znervóznit a pak už to šlo vlastně samo.
Při těch rozhodujících utkáních to tak bývá. Oni měli doma povinost vyhrát. Mohli potvrdit postup a tím to pro ně bylo všechno složitější. Důležité bylo, že jsme s nimi vydrželi hrát vyrovnaně do poločasu. Oni pak přestali v útoku pohybovat s míčem. Stalo se jim to, co nám v domácícm utkání v Pardubicích, Oni na to doplatili.
čtěte |
Jako podkošový hráč máte teď za sebou hodně těžké souboje. Povězte, kdy naposledy jste hrál proti takhle fyzicky vyspělé sestavě?
Vlastně je to každý zápas v Eurocupu. Podobné hráče má i Gran Canaria a Türk Telekom. Vyšší a těžší pivoty má každý tým v této skupině.
Vy sám jste se pod koš při útoku ani moc nedostal. Bral jste na sebe střelbu ze střední a dlouhé vzdálenosti. Byla to součást taktiky?
Samozřejmě, já jsem se snažil hrát na těžší pivoty zvenku. Abych je dostal trošku dál od bedny, kde jsou nejsilnější. A díky spoluhráčům, kteří překonávali soupeře jeden na jednoho, jsem mohl zůstávat volný na střelbu.
V první čtvrtině jste spadnul na palubovku a chvíli to vypadalo, že se vám ani nechce moc vstát. Co se tam přihodilo?
Podvrtl jsem si trošku nohu. Doufám ale, že to bude v pořádku. Jak jsem to měl zatejpované, tak bolest přišla až dlouho po zápase.
Teď je před vámi poslední utkání osmifinálové skupiny. Hrajete doma s Ankarou, tedy proti soupeři, který je vyřazen a nemá oč hrát. Důvod být nervózní nemají. Ale co vy? Nepadne na vás nervozita?
Já doufám, že ne. Máme to ve svých rukou. Někdy bývá pro soupeře jistota nepostupu lepší, protože pak mohou hrát uvolněněji. Já hlavně doufám, že přijde daleko více diváků a budou naším šestým hráčem. Že nás podpoří. Je jasné, že jsme mnohem silnější doma než venku.
