Po necelých dvou měsících se před dvorskými házenkáři otevírá soutěž, kvůli které náročné léto absolvovali. V neděli si poprvé v historii zahraje klub z východních Čech zápas domácí nejvyšší soutěže, v předehrávaném utkání se představí na hřišti šampiona posledních Karviné.
"Každý z nás si chtěl se Dvorem extraligu zkusit, proto jsme se pro ni rozhodli a všichni jsme to vzali hodně poctivě," říká letos dvaatřicetiletý hráč, jehož góly a zkušenosti by měly být důležitými házenkářskými přednostmi extraligového nováčka.
Klub dal i na rozhodnutí vás hráčů, nelitovali jste někdy v průběhu náročného léta, že jste na extraligu kývli?
Všichni už máme pracovní povinnosti a nehrajeme házenou profesionálně, takže extraliga pro nás znamenala dát jí vedle všeho ještě víc. Ale každý si chtěl splnit sen a zahrát si nejvyšší soutěž. Myslím si, že jsme přes léto odvedli slušnou práci. Jestli to bude na nějaké lepší umístění stačit, to se teprve ukáže. Každopádně ale nelituji a věřím, že bychom se někde kolem osmého místa mohli pohybovat. Těžko však předvídat.
Jak moc příprava bolela i s přihlédnutím k tomu, že ty prvoligové asi nebyly tak náročné?
Byly chvíle, kdy opravdu dost. Pro mě to bylo třeba při přípravě na kole. Přece jen mám sto deset kilo a tady jsou kolem dokola Dvora Králové samé kopce. Ale s postupem času, kdy fyzická náročnost přece jen ubývala, už to bylo lepší, přišly herní činnosti a tam už jsem se cítil lépe.
Přišel nový trenér, byla příprava hodně odlišná od minulých sezon, kdy mířila na první ligu a ne na extraligu?
Byla delší a trenér Šulc do ní dal některé nové metody. Velký skok to byl ale nejen tím. Neustále jsme byli v pohybu, nestačilo nám jen si zahrát fotbálek, jak jsme to často dělali dřív. K tomu dvouhodinové tréninky místo hodiny a půl, na které jsme byli zvyklí.
Většina včetně vás má zaměstnání, jak jste takový program stíhal?
Jak to šlo, já jsem toho absolvoval dost. Vynechával jsem jen dopolední ve dnech, kdy se trénovalo dvoufázově, což stíhali většinou jen mladí hráči.
Pro Dvůr je extraliga úplnou novinkou, vy jste si ji ale před lety vyzkoušel v Jičíně. Byla to však hodně krátká epizoda. Proč?
Je to pravda. Před lety jsem v Jičíně hostoval právě ze Dvora. Tehdy jsem hrál za oba týmy - extraligu za Jičín a první ligu za Dvůr. Chvíli to šlo, ale pak tuto zátěž přestalo tělo zvládat, dva zápasy za víkend byly moc. Zranil jsem se a moc jsem toho opravdu nenahrál.
Příprava vám končí, v neděli, o týden dříve než pro ostatní, začínáte extraligu. Pro vás trochu symbolicky, protože v Karviné jste s házenou začínal a dlouho jste tam v mládežnických kategoriích hrál.
I když už jsem z Karviné řadu let pryč, vzpomínky na ni mám stále pěkné. Nic na tom nemění ani to, že jsem odcházel jako mladý s tím, že tam pro mě nebylo místo. Dnes bych se třeba chytil i tam, je jiná doba, ale nad tím nemá cenu přemýšlet. Odešel jsem do Dvora, oženil jsem se tady, podnikám a jsem rád, že to tak je.
Teď se tam vracíte s tím, že případný úspěch vašeho současného družstva by byl považován za velké překvapení.
Je pravda, že nám nikdo nedává šanci. Ale to by mohlo být naše malé plus. Další to, že Karviná teprve dává dohromady tým, herně se jí v přípravě moc nedařilo, zatímco my už jsme přece jen sehranější přesto, že někteří noví hráči také přišli. Nejsme favorit, ale překvapit bychom mohli. Ne snad že bychom bodovali, ale nemuseli bychom prohrát o deset a víc gólů, jako se to v Karviné stane skoro každému.
Vám se v přípravě ale také výsledkově moc nedařilo. Jaký jste měl pocit z vašich zápasů?
Herní dobrý, ale trochu mě zklamalo, že jsme některá utkání nedotáhli k vítězství.
