"Nejvíc mě překvapilo asi množství napochodovaných kilometrů," říká třiatřicetiletý Škrabálek.
V závodě vydrželo 18 ze 30 závodníků, jen pět jich přistálo v cíli.
Ačkoli Škrabálek za 17 dní zdolal celkem 1089 kilometrů, z toho 740 po svých, na finiš to nestačilo.
Ovšem nejhůř mu bylo nejspíš hned zkraje klání. "Vylezli jsme na Dachstein, pak se letělo, přistálo a šlo hodně kilometrů. Hned první den byl člověk zrychtovaný."
Na chodidlech měl z chůze po asfaltu brzy otlaky. "Nejprve se udělají puchýře na bříškách, pak začnou bolet achilovky, holeně." Používal speciální ponožky, nohy mazal mastmi a gely. Každý den tak hodinu. "Byl jsem jako ženská, když se maluje před zrcadlem."
Ač je motivem přelet Alp na padácích, počasí je často proti. Jindy rozehřáté skály Dolomit vytvářejí stoupavé a klesavé proudy, které se závodníky házejí. "Někdy jsem se po přistání těšil, že budu chodit."
Přes den pražilo slunce, noci připomínaly zimu. "V Davosu bylo hodně pod nulou. I voda nám zamrzla." Nocoval – někdy tři hodiny, jindy sedm – v nástavbě auta, jímž jej provázel parťák Jindra. Ten mu poskytoval servis v podobě jídla, navigace, ale třeba i improvizované sprchy. "Kanystr s vodou se přes den ohřál na autě."
Jindy se Škrabálek koupal v jezerech či potocích. Pochodoval "na slaninu". "Normálně maso moc nejím, jen bílé, ale při dlouhodobé zátěži jsou tuky třeba."
Občas mu výpomoc nabídli místní. "Hodně lidí o závodě vědělo. Na internetu si hledali, kdo je blízko, a šli mu naproti," říká Jindra. Jednou však volal policii. To když s autem zastavil u vjezdu na louku. Domorodec napadl českou dvojici slovně. "Pak začal běhat s kosou a brát nám věci z auta. Mysleli jsme, že je ta louka jeho. Nebyla," říká Jindra.
Škrabálek dodává: "To byla jediná negativní zkušenost. Člověk procházel běžným životem lidí, viděl, jak vstávají, jdou do práce, sedí v hospůdkách. V Itálii zase opilci z diskotéky koukali na blázna s hůlkami, co tam šlape v jednu v noci."
Cíl v Monaku, který se zavře 48 hodin po příletu prvního závodníka, mu zůstal zapovězen, bojoval tak o umístění. "Netušil jsem, že na konci budu muset běžet, abych závodil s někým, kdo je ve druhém údolí."
Do Alp se brzy vrací na Dolomitenmanna. "Znovu běhat a létat." Příště je chce na padáku a pěšky překonat. "Z extrémních závodů cesta zpátky nevede," vysvětluje Jindra.