Pro třiadvacetiletou závodnici z Trutnova to byl úkol, se kterým se neúspěšně prala od chvíle, kdy se před více než čtyřmi lety vyšvihla do seniorské reprezentace. Výsledek ale předčil její očekávání.
Nejenže si potřebné body vyběhala, ale nakonec i zvládla celé Tour de Ski na výborném 23. místě. Navíc se v sedmé etapě blýskla osmým místem, což je nejlepší český výsledek od dob aktivní kariéry Kateřiny Neumannové.
Po loňském vyloučení v Novém Městě na Moravě, kde nestihla závod dokončit v tolerované ztrátě za vítězkou, propastný rozdíl.
"Já jsem Tour de Ski před jejím startem ani moc neřešila, šla jsem do ní s tím, abych si přiblížila olympiádu," říká druhá nejlepší česká běžkyně současném hodnocení SP.
O body ve světovém poháru jste se předtím marně pokoušela několik sezon. Ta letošní nebyla výjimkou.
Ale letos byly opravdu blízko, hlavně v Davosu, kde mi unikly vlastně o nic. Proto jsem si je tolik přála.
Začátek Tour de Ski na body znovu nevypadal.
Zase to bylo za třicítkou, do toho sprinty, kde jsem neprorazila.
Tour de Skiprolog - 2,8 km volně
|
Konečně jsem to prokletí zlomila. Bylo to v cíli sice jen devětadvacáté místo, ale startovalo se s rozestupy podle celkového hodnocení a já jsem zaběhla desátý nejrychlejší čas. To se sice nikam nepočítalo, ale pro mě to bylo poprvé opravdové závodní nadšení.
Mohla jste tedy skončit, body jste přece už měla.
Tak jsem si to nějak na začátku i trochu plánovala, ale body přišly až v tomhle závodě. Já jsem se tím najednou octla v třicítce nejlepších a v tu chvíli jsem si říkala, že je škoda se závodem končit.
Po 41. místě v následující klasické desítce jste však z třiceti nejlepších opět vypadla. Ani pak vás nenapadlo odstoupit?
Tam jsem asi trochu doplatila na euforii po předcházející etapě do Toblachu. Nebylo to dobré, ale třicítka v celkovém hodnocení daleko nebyla, tak jsem pokračovala.
Dobře jste udělala, na desetikilometrové trati klasickou technikou s hromadným startem se vám podařil výborný výsledek, doběhla jste osmá. Představovala jste si, že právě v tomto závodě proniknete do špičky?
Určitě ne. A bylo to dáno i tím, jak jsem se cítila. Po pětce v Toblachu byl den volna a jelo se do Val di Fiemme. A i po dni volna jsem byla strašně unavená a myslela jsem, že vůbec nenastoupím. Navíc před závodem začalo sněžit, to už jsem si říkala, že to opravdu nemůže dopadnout dobře.
Proč jste se zmýlila?
Protože závod vyšel. Nejrychlejší běžkyně na začátku neujely, udělal se balík, ve kterém jsem se udržela nejen já, ale i další české běžkyně a s tím pak už šlo něco dělat. Důležitý byl kontakt, ale také taktika. Chtěla jsem si uhlídat dobrou pozici, což se naštěstí podařilo.
Prosadila jste se ve finiši velké skupiny, máte s ním nějaké zkušenosti?
Vůbec ne, vždyť to mezi ženami není běžné, takže jsem neměla ani kde se s tím potkat.
Díky tomuto výsledku asi bylo rozhodování o tom, zda jet poslední etapu a podstoupit stoupání po sjezdovce, velmi jednoduché. Jak jste vámi možná neočekávaný závěr zvládla?
Když jsem po startu vyjela, tak jsem měla pocit, že to bude průšvih. Nohy bolely a jelo se mi špatně. Naštěstí jsem se chytila skupinky, dojely jsme Kamilu Rajdlovou a chvíli to bylo lepší. Pak přišla sjezdovka a po pětistovce už jsem se skupinky neudržela. Byla jsem ráda, že se nějak potácím nahoru, někdy jsem doslova šla pěšky a jen jsem čekala, kdo mě dojede a předjede. Ale nikdo se už zezadu neukázal, všechny jsme na tom byly stejně.
Myšlenku vzdát jste si nepřipustila?
Tak to ne. Mám svoji zásadu, že pokud na závod vyrazím, chci ho za každou cenu dojet.
Výsledky na Tour a první body do Světového poháru vás asi povzbudily do dalšího závodění. Když se ohlédnete: Jaké bylo čekání na takový úspěch?
Hlavně dlouhý. Dokonce jsem už zvažovala, jestli má cenu s běháním pokračovat - dobíhat na sedmdesátých místech, být stále někde pryč, z normálního života skoro nic nemít a do toho ještě škola. Měla jsem pocit, že je všechno napůl a výsledky žádné.
Co umožnilo změny k lepšímu?
Očekávala jsem to už od loňské sezony. Změnili jsme trenéra, s Vláďou Šlofarem jsme i změnili trénink, ale výsledky opět nepřišly. Zlomilo se to až letos, ale myslím si, že to bylo i díky loňské přípravě.
I když výsledky nebyly?
Jenomže loni jsme nadřeli spoustu kilometrů, příprava byla strašně těžká a možná se to i trochu přetáhlo. Forma vůbec nepřišla, stále jsme byly unavené. Letos je to jiné.
V čem?
Víc jsme odpočívaly. A když se začalo závodit, trénink byl spíš laděním formy. Ale asi jsme si to mohly dovolit díky tomu, že jsme loni natrénovaly takové dávky.
Pomohly vám i k tomu, že se s velkou pravděpodobností nominujete na olympiádu do Vancouveru. Může se na tom něco změnit?
Nemělo by. Splnila jsem olympijská kritéria, ve Světovém poháru jsem z Češek druhá nejlepší a nejlepší dvě by měly jet. Definitivně nominaci ale schválí až plénum olympijského výboru 18. ledna.
Už asi pracujete na nejlepší přípravě. Do závodů ve Vancouveru zbývá měsíc, určitě chcete jet alespoň s takovou formou, jakou jste měla nyní.
Tak to bych určitě strašně ráda. Ale asi to bude hodně těžké, protože slušná forma se mě drží už prakticky od začátku sezony. Teď tedy bude alfou a omegou, jak ji udržet až do olympiády. Doufám, že to trenéři mají nějak vymyšlené.
Co vás v nejbližší době čeká?
Teď několik dnů v Harrachově, tam snad závod Českého poháru, což ještě zvažuji, a pak už bude závěrečná příprava. Závodit není moc kde, objíždět třeba evropské poháry nemá cenu, proto budu převážně trénovat.
