"Na psychiku to ve Vídni nebylo nic extra, ale moc jsem to neřešil, věděl jsem, že jestli na to mám, ještě to zaběhnu," říká dvaadvacetiletý atlet.
V posledním roce je Mazáč tak trochu atletickým smolařem. Loni si totiž před sezonou vysnil start na olympijských hrách v Londýně i evropském šampionátu v Helsinkách. Při prvním závodu v květnu ale spadl a zranil se. "Ještě ten večer jsem šel do nemocnice, jestli nemám zlomená žebra. Udělali mi sono a přišli mi na hematom na slezině," vypráví rodák z Uherského Hradiště.
Momentálně nejlepšímu českému překážkářovi hrozilo, že se hematom uvolní do těla a způsobí vnitřní krvácení. Následovala tedy dvouměsíční pauza. V polovině července začal Mazáč opět trénovat. "Letní sezona už neměla smysl, takže jsem se začal připravovat na halu."
Nebezpečné zaváhání na překážkách měl však stále v paměti. "Trošku se to na mně podepsalo, měl jsem psychický blok a bál se, abych zase podobně neupadl. Musel jsem se z toho na závodech vyběhat."
Cíl pro nadcházející sezonu byl jasný: účast na halovém mistrovství Evropy v Göteborgu. Nejprve si Mazáč pro limit doběhl před týdnem na mítinku ve Vídni. Pořadatelé ale kvůli chybě časomíry upravili čas o dvanáct setin.
Na kvalifikaci do švédské metropole si závodník pražského Olympu musel ještě chvíli počkat. "Psychicky mi to moc nepomohlo, ale věděl jsem, že mám formu a limit ještě můžu zaběhnout. Takže jsem nepřemýšlel nad tím, jestli tam byla opravdu špatná časomíra."
Nominace na vytoužený evropský šampionát mu vynesl až čas 7,74 vteřiny z jeho tréninkové haly v pražské Stromovce. "Byly to ale nervy. Na halovou sezonu jsem se nachystal dobře. Mám velkou radost, na druhou stranu je to hrozný pocit, zaběhnout to v posledním závodě."
