V Mnichově máme své přátele a důvěrná místa
Reportér časopisu připomněl, že Becker krátce po narození prvního syna Noaha Gabriela před pěti lety prohlásil, že dříve, než syn půjde do školy, budeme z Německa pryč. Mezitím se však Beckerovi napevno usadili v bavorské metropoli Mnichově.
"Uvědomil jsem si, že před svým 'ksichtem' nikam neuteču. V Londýně, New Yorku nebo Paříži znají Borise Beckera stejně jako v Mnichově," řekl tenista. "V Mnichově máme s Barbarou své přátele, svá důvěrná místa, zkrátka všechno to, co představuje určité bezpečí. V této chvíli si nedovedu představit, že bych se vystěhoval."
Becker svého času otevřeně kritizoval rasismus v Německu. Ten totiž občas postihoval i jeho ženu a syna, kteří mají tmavší pleť. "Na cestách musíme stále znovu konstatovat, že rasová nesnášenlivost v Británii, Francii a USA je ještě horší než v Německu. Ráj, kde by lidé žili v různých regionech s různou barvou pleti bez problémů, neexistuje," řekl Becker. "Jednou se ale určitě přestěhujeme. Ne proto, že bychom se tu cítili pronásledovaní, ale proto, že jsme ještě mladí a chceme objevit něco nového."
Boris nechyběl ani u druhého porodu
Na otázku, jak se daří manželce Barbaře a Eliasi Balthasarovi, který se narodil před necelými třemi týdny, Boris odpověděl, že chlapec za poslední týden přibral půl kilogramu. Stejně jako u Noaha Gabriela, kterému je teď pět let, byl Boris i u narození druhého potomka a mohl dokonce přestřihnout pupeční šňůru. "Byl to pro mě dojemný a nezapomenutelně krásný zážitek."
Jak přišli rodiče na jméno Elias Balthasar?
"Celé měsíce jsme pročítali bibli, abychom našli vhodné jméno. Nejprve jsme měli tisíc jmen, pak devět set, pak pět set a potom sto. Rodinná rada se nakonec shodla na Eliasi Balthasarovi. Elias byl prorok z 9. století před Kristem, Balthasar jeden z tří králů... Daviscupový tým bychom už tedy doma měli, ale náš manšaft bude možná ještě početnější. V této věci však má poslední slovo moje žena."
"Noah je v nejlepším smyslu úplně normální kluk, ale obávám se, že se jednoho dne stane sport jeho povoláním," poznamenal Becker. Upřesnil, že je nadaný na různé sporty a má silně vyvinutý smysl pro míč. "Pravděpodobně je talentovanější, než jsem byl kdysi já. Hraje dobře fotbal, basketbal a přirozeně tenis. Vlastně ho nevidíte jinak než s míčem, ať už v ruce, nebo na noze."
Po otcově smrti mi bylo, jako by mě přejel vlak
Na samé dno psychických sil přivedla tenistu letos v dubnu smrt jeho čtyřiašedesátiletého otce. Trpěl rakovinou a bylo zřejmé, že nemůže dlouho žít, ale "když zemřel, bylo mi, jako by mě přejel vlak. Ztratil jsem úplně půdu pod nohama. Ty čtyři dny mezi otcovou smrtí a pohřbem byly nejhorší v mém životě." Ze smutku a deprese ho vyvedlo až Eliasovo narození. "Vzestupy a pády, které jsem dříve musel zažívat ve sportu, nebyly nic proti této zkušenosti."
S postavením tenisového důchodce se už smířil
"Bezprostředně po Wimbledonu jsem nemohl pochopit, že žádný další turnaj už nebude," přiznal Becker. "Mezitím jsem se s postavením tenisového důchodce zcela smířil, žádné horečnaté abstinenční stavy neprodělávám, a když jsem se teď díval na přenosy z US Open, pomyslel jsem si, že bych to už nechtěl prožívat ani ve snu."
Boris řekl, že tenis už hraje jen se svými synem, ale zato si třikrát nebo čtyřikrát týdně rád zahraje basketbal nebo fotbal.
