Podruhé se Lauda narodil 1. srpna 1976 na okruhu Nürburgring, kdy přežil hrůzostrašnou nehodu.
Byly o ní natočeny desítky reportáží, popsány stohy papíru, sestavit by z nich šlo tlustý román. Tu nejvýstižnější zprávu lze však dodnes číst z Laudova obličeje.
Stačí se podívat do zjizvené tváře, na niž dýchl pekelný devítisetstupňový žár z hořícího vozu, v němž rakouský pilot po karambolu bez spadlé helmy ještě půlminuty bezmocně seděl. Formule byla v tu chvíli rakví v krematoriu plamenů.
"Nebožtík" však odmítl zemřít. Co víc, vytažen ostatními závodníky z drápů smrti, Lauda už za pár týdnů odstartoval do další z Velkých cen. S jinou vizáží, ale nezměněnou vůlí. S vůlí nejen přežít, ale znovu vítězit.
"Kdybych závodil dnes, měl bych obě uši a víc peněz," ocitovala agentura ČTK ironická slova Laudy z jeho vlastního životopisu.
Ano, dnes je ve formuli 1 mnohem víc peněz a srovnávat bezpečí "tehdy a teď" je bezmála stejné jako porovnávat divokou džungli se zábavním parkem.
Avšak právě z džungle vycházejí ti praví hrdinové. Podrápaní z bitev, třeba i znetvoření, přesto krásní.
Krásní i v šedesáti, sedíce na pohovce ve Vídni, nad sebou řadu vybojovaných trofejí. Lauda vyhrál 25 závodů F1 a stal se třikrát mistrem světa, z toho dvakrát poté, co ho nezadusil polibek ohně.
Laudův "život po životě" obsahuje další dramatické kapitoly, jako je například dvojnásobná transplantace ledviny nebo vybudování letecké společnosti nesoucí jeho jméno.
Jméno jedné z největších postav nejen motoristického sportu.
