Po osmi kolech se zastavila na sedmapadesáti minutách a při neúčasti zkušené Evy Horákové v nejbližších týdnech další přidá. "Ale z dorostu je to velký skok. Všechno je pro mě úplně nové, za šance jsem ale ráda," vypráví Martina Čepelková.
Řečeno obrazně je jedním z nevybroušených klenotů hradeckého sportovního centra mládeže, které je úspěšné na všech frontách. V ženské kategorii je to pro ni něco zcela nového.
"Začátky byly hodně krušné. Střelu mám ještě takovou nemastnou neslanou. Je to všechno o dva kroky rychlejší. Musím se uklidnit," charakterizuje přechod o úroveň výše mladá basketbalistka. "Snažím se zbavit respektu a pořád na tom pracuji," míní.
Po malých krůčcích se jí to daří. Za šest zápasů nasbírala urostlá hráčka osmnáct bodů a k nim přidala i jedenáct doskoků. Dobře zná svou pozici, i proto bere první sezonu v ženské basketbalové lize jako zaškolovací. V té druhé by chtěla naplno prorazit.
"Do příštího roku bych ráda trenéra přesvědčila o tom, že mám na to, abych rozhodovala zápasy," přeje si rodačka z Náchoda. V Hradci je třetím rokem. Mezitím zažila spoustu individuálních úspěchů. Už dvakrát se probojovala do závěrečné nominace na mistrovství Evropy. Mezi šestnáctiletými a osmnáctiletými hrála výborně.
Teď má další cíl. "Ráda bych se dostala i do reprezentace dvacetiletých.
Uvidíme, jak mi to vyjde," svěřuje tajné přání. Ta možnost tu je. Učí se právě od Horákové, která sama bývala úspěšná na mezinárodním poli. Čepelková by se chtěla držet cesty slavnější kolegyně.
"Hrozně mi pomáhá. Vyznává silovější basket. Kdo by nechtěl být jako ona?" usmívá se. Kde vlastně vidí svou budoucnost jedna z možných nástupkyň stříbrné generace? "Doufám, že ještě budu v Hradci a ještě dlouho," uzavírá.
