"Odveta s Dzinzirukem by byla dobrá, ale o titul mistra světa bych boxoval klidně i s Máničkou," řekl Konečný po vítězství na body nad vysokým Francouzem Husseinem Bayramem. Všichni tři rozhodčí určili za šampiona Konečného.
Jak těžké to bylo?
Granáty měl, byl rychlý, po jeho háku ve 2. kole mi praskl bubínek. Tvrdý boj, velká převaha to určitě nebyla, ty údery jsem cítil. Měl jsem bobky o prasklý nos, dostal jsem i pár úderů na spodek, které jsem cítil. Nebyla to vůbec žádná sranda. Ale na konci trochu odcházel fyzicky a měl toho víc plný kecky než já.
Kam zařadíte tuhle výhru?
Každý zápas je teď pro mě strašně důležitý. Rozhodně to byla jedna z největších výher. Navíc před domácím publikem.
Měl jste nějaký kritický okamžik?
Cítil jsem, že to držím ve svých rukou. Ale kolem půlky zápasu jsem dost polevil a trenér mě zaslouženě seřval. Já si to uvědomoval. Člověk ví, že je šampion, že je doma, a na těch bodech mu rozhodčí lehce nadržují. Je problém se pak o to víc motivovat, když je zápas vyrovnaný.
Boxovali jste v docela malých rukavicích. To jste si vybral sám?
Když mi je trenér ukázal, musel jsem se smát. Byly fakt maličké. Připadal jsem si, jako bych měl kožené rukavičky na řízení auta. Ale já jako šampion mám právo výběru, tak jsem zvolil tyhle. A údery s nimi jsou pořádně cítit, to mi věřte. Ze začátku jsem Bayramovi sypal zadní zvedák na spodek, viděl jsem, že mu nechutnal. Trochu si zahekal.
Co budete dělat teď?
Chystám se chlastat a žrát, teď o Tom moc přemýšlet nebudu. I když samozřejmě s alkoholem to nebudu přehánět. Ugriluju nějakou tu klobásku, dám si pivčo, naberu si zase těch svých 10 kilo.
Ještě k Bayramovi. Jak jste se vyrovnal s tím, že je o tolik vyšší?
Je to o nastavení stylu. Hodně jsem se na něj chystal a vyšlo to. Boxuju rád proti vyšším. I když to není nic snadného. Když jsem v patnácti letech šel do ringu proti takové vysoké "sušince", říkal jsem si, jak mu naložím. A pak jsem dostával takový rány, že mi z toho bylo špatně. I od Bayrama jsem schytal dost. Třeba čistý úder na oko. Taky jsme si dávali čelíčka, ale skoro bych řekl, že to byly spíš jeho chyby než moje. Tím ovšem neříkám, že by byl nefér. To naopak! Smekám před ním. Bylo evidentní, že vůbec nepřemýšlí o výhře. Jiní zkoušejí ještě po zápase dělat nějaký šaškárny, aby pak mohli třeba nadávat na diváky, že to bylo nespravedlivé. Ale Bayram uměl přijmout porážku. Všichni jste viděli, jak se choval celou dobu. Je to férový sportovec, skromný na to, jak velký je to boxer. A správný chlap.
V posledním kole jste Bayrama hodně zmáčkl. Možná zápas mohl skončit i před limitem.
Kdyby tady bylo méně diváků, tak se na to vykašlu. On byl vážně dobrý, nemohl jsme zariskovat dřív. Mohlo by se mi taky 10 vteřin před koncem stát, že dostanu jeden blbý úder a prohraju si tím zápas. To by mě mrzelo do konce života.
Bayram odpadal fyzicky. Jak jste na tom byl vy?
Náročný to bylo, vy byste to nikdo nevydržel (smích). Ale je to moje práce. Já bych zase neuměl klást tyhle otázky (smích). Zato nemám skoro nikdy problém s tím, připravit se dobře fyzicky. A povedlo se mi to i teď.
Do Ústí dorazilo kolem 4 000 diváků. Jste s takovou návštěvou spokojený?
Mohlo být plno víc, ale atmosféra mě uspokojila. Viděl jsem všechny lidi, moje holky, kamarády, byl jsem při smyslech, kontroloval jsem si to. Na Ústí to bylo dobrý. Lidé skandovali, byli pro mě takovým čtvrtým rozhodčím. I manažer říkal, že se to nakonec celkem naplnilo. Věřím, že příště přijde fandů víc, pokud se manažer rozhodne to tady znovu uspořádat.
Teď by měl přijít zápas o titul mistra světa. Kdy a kde to bude?
Chci delší volno, takže nejdříve ke konci roku. A spíše to bude v Americe než tady.
A bude to odveta s Dzinzirukem?
Měl bych teď postoupit na 1. místo v žebříčku WBO, takže pokud já vyzvu mistra světa, jako že to samozřejmě udělám, on to musí přijmout. Takže když to nebude Dzinziruk, znamenalo by to, že se titulu vzdává. Jen tak by to mohl být někdo jiný.
