Praha hostí prestižní squashový turnaj

Praha - Profesionální hráči squashe ze třinácti zemí se sjedou do Prahy. Na prestižním turnaji Hector Companion Czech Open 2006, který se uskuteční v malešickém hotelu Hector, hrají i čeští squashisté. Z kvalifikace však do hlavní soutěže prošel jen Jan Koukal, dlouhodobá domácí jednička.

Právě Koukal patří k hlavním favoritům na vítězství. "Na turnajích PSA jsem v Česku už tři roky neprohrál, rád bych tuto šňůru prodloužil. Doma prohrávám dost nerad," řekl Koukal, který je zároveň spolupořadatelem turnaje. "Český squash potřebuje konfrontaci se zahraničními hráči."

Také proto jako spolupořadatel aspoň prosadil, aby do kvalifikačních bojů šlo osm českých hráčů.

"Běžně se nasazovali jen čtyři, ale když máme tuto možnost, byl by nesmysl ji nevyužít," soudil dvaadvacetiletý hráč.

Na turnaji s dotací 3000 dolarů (asi 70 000 Kč) je nejvýše nasazeným hráčem Kanaďan Samir Buth, 94. hráč světového žebříčku.

Dalším lákadlem je švédská squashová jednička Bad Abdel Aziz, v Praze turnajová dvojka.

Koukal sice nefiguruje mezi nasazenými, ale jen proto, že se letos nepřihlásil do oficiálního žebříčku.

"Na posledním turnaji PSA v Německu jsem porazil padesátého hráče světa. Šanci na vítězství tak určitě mám."

T urnajovou novinkou je, že se pravidla přizpůsobí světovému trendu. "Spodní autová čára, takzvaný tin, je o pět centimetrů níž. Tato změna nutí k útočnější a aktivnější hře," vysvětlil Koukal.

Život elity mě nenaplňuje, říká česká jednička Koukal

Je suverénem českého squashe, doma má stříbrnou medaili z loňského mistrovství Evropy. Přesto Jan Koukal před pražským turnajem nefiguruje v žebříčku asociace PSA. "Nezvládal jsem skloubit školu a sport," říká Koukal, sedminásobný mistr republiky.

Studium je pro vás důležitější?
Studuji mezinárodní a veřejné vztahy. Je pro mě přednostní, abych školu dokončil. Nejde dělat na maximum dvě věci najednou.

Ve světových žebříčcích jste se pohyboval vysoko. Už jste rezignoval na proniknutí mezi elitu?
Zkusil jsem, co to obnáší. Ale po pravdě nevím, jestli jsem ochotný a schopný tomu tolik obětovat. Život profesionálů je fakt těžký.

Povídejte.
Mě jako člověka jejich běžný denní režim neláká a hlavně nenaplňuje. Vstanete, tři hodiny trénujete, pak oběd a zase trénink. Do toho navíc šňůry cestování, kdy je člověk několik týdnů mimo domov.

Jde se vůbec na takové úrovni připravovat v Česku?
Musel bych trénovat v cizině, dejme tomu v Holandsku, Belgii, možná v Kanadě. Ale mně se z Čech odcházet nechce. Neříkám ale, že se to nemůže změnit. Ale ne teď

Na druhou stranu: pravidelně říkáte, že v Česku v podstatě nemáte rovnocenného soupeře.
Konkurence tu není zrovna velká, ale třeba Martin Štěpán se hodně zlepšuje. Ten by mě mohl být schopný porazit.

A někdo další? Máte nástupce?
Jsou tady dobří hráči, ale naše generace jim nasadila laťku hodně vysoko. Hlavně v mezinárodní konfrontaci jsou na tom hůř. Navíc tady chybí trenérská špička.

Vás by trénování nelákalo?
Zkušenosti na to možná mám. Ale chápu, že může být těžké respektovat třiadvacetiletého kluka. A po pravdě mě to ani moc neláká.