Hans Heyer byl především vynikajícím pilotem cestovních vozů a své největší úspěchy slavil v mistrovství Evropy a v německé DRM. Jednou si ale troufl i do formule 1 a letos se do dějiště tohoto svého v nejednom ohledu jedinečného debutu vrátil: na Hockenheimringu podpořil svého syna Kenetha, který se v šampionátu GT marně snaží vyplnit otcovy šlépěje.
V létě roku 1977 bylo Heyerovi již přes 34 let a jeho hlavním cílem sezony bylo vybojovat na Fordu týmu Zakspeed titul v DRM (předchůdce dnešní DTM). Sponzor jeho vozu (likéry Mampe) se ovšem chtěl ukázat i před fandy formule 1 a "přemluvil" majitele stáje ATS, Güntera Schmida, aby pro Hanse připravil vedle jedničky Jariera druhý vůz.
Návraty sezony 2010Díl 1: Legenda Porsche 804 a nový mist světa Vettel Díl 2: Chevron B38 a duch Elia de Angelise Díl 3: Šampion a zabiják Lotus 72 znovu v Hockenheimu Díl 4: Nezmar sedmdesátých let M23 pořád ještě závodí Díl 5: Hans Heyer – po 33 letech opět na startu F1? |
"Byla to opravdu jedinečná příležitost. Pan Maurer mi pro německou velkou cenu zaplatil kokpit, tak proč to jednou nezkusit? Další ambice ve formuli 1 jsem nikdy neměl," vysvětluje Heyer po 33 letech.
Muž s neodmyslitelným kloboučkem na hlavě si v pátečním tréninku vedl nad očekávání dobře. Byl 24. a tím i poslední kvalifikovaný pilot. Na Jariera ztratil 3,3 sekundy.
V sobotu se ve svém Penske PC3/001-Ford sice dokázal o dalších 0,93 sekund zlepšit, konkurence však udělala ještě větší pokroky a Heyer se propadl na 27. pozici. Jeho čas byl o pouhé 2,4 sekundy pomalejší než Jarierův a dokonce rychlejší než Emersona Fittipaldiho, Artura Merzaria a Teddyho Piletta, přesto musel dle pravidel v neděli jen přihlížet.
Heyer, který tehdy patřil mezi světovou špičku v kokpitech cestovních a sportovních vozů, se ovšem s takovým výsledkem svého "výletu" do F1 nechtěl smířit.
V neděli odpoledne 31. července 1977, když se pole čtyřiadvaceti kvalifikovaných řadilo na cílové rovince, začali mechanici týmu ATS připravovat druhý vůz se startovním číslem 35. Stál jako ‚rezerva‘ vedle dráhy a nikdo se jich neptal proč.
Když bylo odstartováno a špička zmizela za Severní zatáčkou, vydal se za jásotu publika do své jediné Grand Prix také nekvalifikovaný "náhradník” Hans Heyer. Jízdu na chvostu pole si ale mohl vychutnat jen devět kol. Ještě, než mu ředitelství závodu stačilo ukázat černou vlajku, polámalo se mu řazení a musel vzdát.
K Heyerově dodatečné diskvalifikaci nikdy nedošlo – mnohé prameny jej ani neuvádějí jako účastníka této velké ceny. "Ředitel závodu a prezident pořádajícího autoklubu byli zlostí bez sebe. Hrozili mi, že už si nezajezdím a že mi odejmou licenci. Nikdo se ale o záležitost dál nestaral a mohl jsem závodit dál," vyprávěl Heyer o svému kousku letos po 33 letech v Hockenheimu.
"Teprve nedávno jsem potkal Bernieho Ecclestonea a historce jsme se společně zasmáli. Navrhl jsem mu, že jestli zase někdy bude potřebovat zpestření své show, tak ať si na mne vzpomene. Jsem připraven a může se na mne spolehnout."
