Profesionální dres je jako reklama na veletrh. Víte vůbec, jaká všechna loga nosíte na dresu?
Netuším, kolik jich je. Ale převážně vím, co která firma vyrábí.
Vy jste mnohokrát přestupoval, aspoň abych vzpomněl proslulé TICO manažera Pence, poté jste zakotvil u Ženíška ještě v Husquarně, pak jste od něho utekl znovu za Pencem...
No, on tenkrát sliboval nového, bohatého sponzora, ale krachlo to.A já se před Vánocemi 1996 dozvěděl, že jsem bez angažmá. V nejlepších letech!
Ženíšek vás zpátky nechtěl, není divu. Válčil jste pak tři roky v Rakousku v týmu Bosch...
Zase nová motivace, noví lidé.
No, a už jste zase u Ženíška.
On je moudrý pán. Povídal, že to, co bylo, vymazal z mozku. Vážím si toho.
Proč jste nikdy neudělal ten poslední krok a neodešel do ciziny, do nějakého týmu první divize? Šlapat jste na to uměl.
Pohodlnější to bylo doma a platy v Tiku i Husquarně byly velmi slušné. Jinak by mě to hnalo výš.
Dostával jste nabídky?
Dostával. Jednou mi taky volal Svoradka. Povídal, přijeď, v Lampre by tě chtěli.
Odmítnout Svoradu jako přímluvce a druha ve stáji? Nelitujete toho dnes?
Mohl jste být aspoň uznávaným domestikem a mít o nějaký ten milion víc.
Řekl jsem mu tenkrát: Nechci odejít. Nelituji toho.
Říká se o vás, že máte velmi silné pouto na svou manželku, šarmantní dámu, kterou lze často vidět po vašem boku i o závodech. To byl také důvod zůstat doma v pohodlí?
Když se to říká... Máme osmiletou Anetku, dům u Lanškrouna, jsem spokojený člověk.
Je vám dvaatřicet, váš manažer Ženíšek tvrdí, že pro profíka to není žádný věk.
Nepřemýšlím o věku. Mívával jsem v mládí občas nějaký ten úlet, teď si připadám jako daleko větší profesionál.
Byl jste třikrát mistrem republiky v časovce, jste solidní spurtér, jen ty kopce vám nesvědčí.
Zřejmě mám rychlejší vlákna. Pravda je, že kopce při Závodu míru, takové Zlaté návrší, jsem nikdy v přední skupině nepřejel.
Jakou jste kdy zažil nejhorší chvíli?
Loňské jaro. Hrůza. Nestačil jsem lidem, proti nimž jsem býval v pohodě o třídu lepší. Strašný pocit, není šťáva, není síla.
Už vás někdy vezli sanitkou?
Jednou na závodě Kolem Dolního Saska. Sto padesát metrů před cílem šla ve spurtu vlna, já už neměl kam uhnout a napral jsem to přímo do stojícího auta. Odvezli mě, druhý den jsem nastoupil do další etapy, ale zabalil.