Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Evropskou jízdu si užíváme, říká porubská házenkářka Konečná

Porubská pivotka Michaela Konečná (vpravo) s polskou protihráčkou sledují míč. | foto: Jiří Seidl, MF DNES

16 2017
Gruzie, Kosovo, Polsko a nyní Švédsko. To jsou země, kam los tohoto ročníku Challenge Cupu zavál házenkářky Sokola Poruba. Švédský Höör je jejich další protivník v semifinále evropského poháru, a to 8. či 9. dubna venku a týden nato doma.

„Konečně zase narazíme na silné soupeřky. Moc se na to těšíme. Bude to super,“ usmála se osmnáctiletá porubská pivotka Michaela Konečná. „Snad se dostaneme ještě dále.“

Jak si užíváte jízdu Evropou?
Je to paráda. Snažíme se, abychom byly více na očích, abychom měly více fanoušků a lidé nám věřili a podpořili nás.

Je Challenge Cup jiný než liga?
Je o něčem jiném. I kvalita soupeřek je rozdílná, jejich styl hry, úroveň.
Jenže gruzínské Mamuli a kosovská Shqiponja vás neprověřily. Součtem z obou utkání jste smázly Mamuli 65:19 a Kosovanky 97:40.

Moc jsme nepochopily, jak se takové celky do evropského poháru dostaly.
Jejich výkony opravdu nebyly nic moc. Postup přes ně byl příliš snadný. Ale polský Elblag, to už bylo hodně kvalitní družstvo.

S Elblagem jste doma smazaly pětibrankovou ztrátu a po výsledcích 24:29 a 27:14 jste v semifinále. Kdy jste začaly věřit v postup?
Od první minuty odvety. Doufaly jsme, že to zlomíme, což se podařilo, i když dohánět pětibrankovou ztrátu je těžké. Důležité bylo, že jsme soupeřky pořád tlačily a ony se nedokázaly prosadit. Potopily jsme je psychicky i herně.

Přitom předtím jste se v interlize trápily s předposledním Trenčínem, byť jste vyhrály 29:23.
Asi potřebujeme pořádné soupeřky, protože s těmi lehčími očividně hrát neumíme.

V interlize poněkud zaostáváte. Čím to je?
Nevím. Liga není úplně v pořádku, ale říkaly jsme si, že když nám to v domácí soutěži tolik nejde, tak se pokusíme dostat co nejdále v Evropě. To se nám daří, ale v lize se musíme probrat.

Vy jste v užším kádru Poruby druhou sezonu. Ale až v té nynější dostáváte více prostoru. Je těžké se prosadit?
Pořád se učím. Ale užívám si to a jsem ráda, že mohu hrát s tak kvalitními hráčkami a přebírat od nich zkušenosti.

Proč jste si vybrala post pivotky?
Jsem týmová hráčka a jsem ráda, když pro holky mohu něco udělat, přestože ta práce není tolik vidět. Pivot je nevděčný post, dělá špinavou práci pro spojky, ale jsem spokojená. Na nás to více stojí v obraně.

Vy měříte 177 centimetrů a vážíte sedmdesát sedm kilo. Není to na pivotmanku málo?
S výškou jsem spokojená, to stačí. A přibrat, to bych rozhodně nechtěla. (směje se)

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze