Šebrle: Mám v plánu, že se před příští sezonou naočkuju proti chřipce. A přemýšlím i o Štěpánovi. Ale vůbec nevím, jestli se takhle malí očkujou.
Dvořák: Očkujou, ale stojí to hrozný prachy.
Šebrle: To by nevadilo (lidé kolem se smějí). Ne, opravdu. Malému bych dal všechno. Ale asi ho nebudu ještě očkovat. Poradím se s doktorem.
Dvořák: Jenže ono se právě vyplatí naočkovat spíš dítě než sebe.
Šebrle: No, každopádně, dítě je bomba věc. Doporučuju to každému. Dřív jsem říkal: Ještě počkej. Ale teď říkám: Pořiď si dítě, je to bomba! Štěpánek strašně krásně spí. Od půl osmé večer do půl deváté ráno. Eva k němu dvakrát vstává. Dokonce nám spí dvě až tři hodiny po obědě. To je senzační! Neznám snad takové dítě.
Dvořák: Já taky ne.
Šebrle: Ale má to i druhou stranu. Když nespí, tak je neskutečný. Pořád někde leze, pořád něco musí zkoušet, všechno. Je hrozně živý. Vypadá, že má víc rychlejších vláken. Je takový zpevněný, už i svaly má.
Dvořák: To je maso, ty blázne.
Šebrle: Na chvilku se otočím a z předsíně už tlape někam pryč. Zatím jen leze kolem nábytku. Vylézá na postel a slézá. Pořád se směje, to se mi nejvíc líbí. Jestli z něj bude atlet, to nevím. Byl bych rád, kdyby dělal jakýkoliv sport.
Dvořák: Třeba housle.
Šebrle: Ty vole, musel bych chodit na koncerty. To by mě klepla pepka. Ještě bych musel dělat, že mě to zajímá.
Dvořák: No, naše holky hrály na keyboard. Jenže hrály v jednom kuse, museli jsme to zastavit. Teď je zase pořád baletní představení.
