Car a Carevna tyče jim říkají, nejen proto, že jejich dominance vyvolává vzpomínky na absolutistickou moc ruských vládců. Isinbajevová vyhrála 49 z 52 posledních závodů. O Bubkovi říká, že je jejím přítelem a mentorem. Současně ho však vyzývá na souboj, do kterého on sám už zasáhnout nemůže.
"Skončím až tehdy, až budu mít 36 světových rekordů. O jeden víc než Sergej," vyhlásila.
Během úterního večera dosáhla v Monte Carlu rekordu s pořadovým číslem 23. Třetím pokusem překonala laťku ve výši 504 centimetrů.
"Může skočit i 510," říká Bubka. "Jen? Je zatím teprve na povrchu svých schopností. Má na 520," tvrdí její kouč Vitalij Petrov.
Rovněž osoba Petrova oba spojuje. Kdysi vedl Bubku, před třemi lety po naléhání svého bývalého svěřence převzal Isinbajevovou.
Dominance obou tyčkařských es vychází z vysoké rozběhové rychlosti. Bubka ji měl před odrazem až 10 metrů za sekundu. Rychlejší dosud žádný tyčkař nebyl.
"Při této rychlosti zvedl své těžiště do výšky 620 centimetrů," popisuje český kouč Boleslav Patera. "Například náš Štěpán Janáček vyvine rychlost 9 metrů za sekundu, se kterou zvedne své těžiště jen do 530 centimetrů. Aby přesto skočil 570, musí vynaložit mnohem větší množství energie."
Rychlost Isinbajevové je na rozběhu až 8,7 m/s, ještě vyšší má mezi ženami Polka Rogowská. "Jenže ta skáče technicky špatně, neúčinně převádí energii," tvrdí Patera.
Rezervy má však stále i Isinbajevová. "Třeba celou loňskou sezonu dělala elementární chybu – těsně před odrazem měla špatnou polohu lokte. Bubka byl technicky mnohem dokonalejší."
Isinbajevová má naopak větší sebevědomí. Řízena štábem mediálních expertů působí před kamerou zdánlivě bezprostředně, její gesta však obsahují velký kus hereckého úsilí. "Přitom si ji pamatuju jako nesmělou, vyplašenou juniorku," vzpomíná Patera, který kdysi sám závodil s Bubkou.
Ukrajinec býval skromný, bez velkých gest. "Jako sovětský člověk musel vystupovat jinak. Neměl kolem sebe Jeleniny vizážisty, kteří by ho někam nasměrovali. Na nic si tehdy nehrál."
Tyč však Bubka povýšil na vědeckou disciplínu. "Miloval jsem ji, protože jde o profesorský sport," podotkl tyčkař. "Nemůžete jen běžet a skákat, musíte zároveň myslet."
I v této sféře Isinbajevová údajně doposud zaostává.
Bubku však míní následovat v tyčkařském sektoru i mimo něj. Po kariéře podnikal, pronikl do ukrajinského parlamentu, stal se předsedou národního olympijského výboru i šéfem komise sportovců MOV. "Taková práce by se mi také zamlouvala. V MOV je málo žen," připravuje si Ruska půdu.
Konec její kariéry však zatím není v dohledu. "Dřív než na olympiádě v Londýně 2012 nenastane," ujišťuje šestadvacetiletá atletka.
Trenér Patera je proto přesvědčen: "Do té doby Bubkových 35 světových rekordů celkem snadno překoná. Má na to parametry."
