Můra křiváctví Schumachera pronásledovala již od jeho první mistrovské sezony roku 1994, kdy konkurence jeho týmu podvrhovala technické přestupky. Sezonu Michael tehdy zakončil silnou ranou pod pás Damonovi Hillovi v Adelaide: v téměř bezvýhledné situaci neváhal do soupeře úmyslně vrazit, čímž si zajistil titul.
Ano, následovaly hrdinské činy, triumfy, další titul a přestup k Ferrari. To vše ale dokázal poskvrnit naprosto nesportovní akcí vůči Villeneuveovi roku 1997 v Jerezu. V situaci, kdy opět stál ‚zády ke zdi‘ se mu opět naskytla příležitost, jak zchromit soupeře. Ani tentokrát neváhal a ve zlomku vteřiny se rozhodl pro akci daleko pod jakoukoliv hranicí sportovního duchu. Vrazil do Kanaďana, tentokrát mu to ale neprošlo. Vyřadil jen sám sebe a FIA jej z mistrovství vyškrtla.
|
NÁZOR |
Následovala veleúspěšná léta s Ferrari a Schumacher neměl ani v náznaku zapotřebí, podobné špinavosti opakovat. Adelaide a Jerez veřejnost a zvláště mladší fandové téměř zapomněli, v monacké kvalifikaci ale Němec vybalil další a možná poslední velký faul své kariéry. Úmyslně zblokoval trať a pokazil tím konkurenci rychlá kola. Ani tentokrát neušel trestu – byl odsunut na poslední startovní pozici.
Kdo je Michael Schumacher? Sportovec, který se notoricky snaží podvádět? Jezdec, který plánuje, jak nedovolenými triky získat výhodu? Odpověď zní jednoznačně ‚ne‘. Je možná nejlepší pilot všech dob, s příkladnou fyzickou kondicí. Na veřejnosti se ‚dokáže chovat‘ a navýbornou reprezentovat jak svůj sport, tak i sponzory. Jeho fandové mu leží u nohou a privátní skandály u něj neexistují. Přesto má jeho charakter velkou vadu, která se postarala o to, že zástup těch, kteří ho nenávidí je přinejmenším stejně tak dlouhý, jako těch, kteří ho zbožňují: někde hluboko v jeho nitru v něm totiž živoří zhoubný podnět vydobýt si nekalé výhody, chtít vyhrát za každou cenu, jít přes mrtvoly – v nejhorším případě i přes tu vlastní.
Tento podnět nedokáže sám zvládat, asi o něm ani neví. V kritické situaci ale vždy vypukne. Ani Adelaide, ani Jerez a ani Monako nebyly plánované akce. Ocitl se v tísni a cítil, že mu jeho bohem dané schopnosti nepomohou. V tom se vždy probudila ona zhoubná vada v jeho nitru. Bez ohledu na to, že mu právě přihlíží celý svět, bez ohledu na to, jak očividně podvádí, je v takové situaci podvědomě nucen opustit ‚fair-play‘. V Monaku tak učinil jako sedminásobný mistr světa, který něco takového ‚nemá zapotřebí‘. Dokázal se poté hájit a lhát milionům. Možná, že ale sám neví, jak se ztrapňuje, možná, že sám věří ‚své pravdě‘.
Jaký bezprostřední dopad má sobota v Monaku? Mimo toho, že je mistrovství prakticky rozhodnuto, bude mít velký vliv i na Schumacherovo rozhodnutí ohledně pokračování kariéry. Formule 1 byla jeho svět, jeho teplé hnízdo, ze kterého nechtěl a nemusel odejít. Tento svět teď ovšem znatelně ochladl. Staří sokové na něj zase plivou a pohrdá jím prakticky kompletní paddock. F1 už nikdy nebude jeho bezpečným útulkem, kam se bude moci schovat a kde bude moci vychutnávat status poloboha...
