Pětasedmdesátiletá Květa Malcová z Dubného u Českých Budějovic je jednou z mála lidových umělkyní, které každé jaro malují pravé velikonoční kraslice. Za šedesát let si vypracovala výrazný rukopis. Maluje výhradně pomocí vosku a dodnes zachovává tradiční místní vzory, například vlaštovky či sluníčka. Vzpomíná na velikonoční obyčeje, které jsou podle ní rozdílné vesnici od vesnice. "Z pomlázkou se u nás vůbec nechodilo a děvčata se nešlehala. Šlehání přišlo k nám z Moravy, kde dodnes chodí na koledu i důchodci," míní žena. "Narodila jsem se v Jankově a do patnácti let sloužila u sedláka v Čakově. Na malování vajíček tehdy nebyl čas. Až později jsem sloužila na faře, kde mi hospodyně radila, abych se učila malovat vajíčka. Vzpomněla jsem si na obraz z dětství - malovaná vejce, které měla teta pověšené ve skleníku. Dostávala jsem je od ní a nechávala si je až do poslední chvíle. Nebyly vyfouklé, jen vařené, proto potom byly cítit. S dětmi jsme je snědli a nic nám toho nikdy nebylo," usmívá se pamětnice. Červené a fialové kraslice barví důchodkyně mořidlem na dřevo. Časem si vymyslela vlastní vzory jako holubičky, panenky nebo líčka. Tahy na skořápce vytváří z parafínu ze zbytků svíček, pravý včelí vosk jí nevyhovuje. Hotová díla většinou rozdala příbuzným. "Chlapcům se v Jankově vajíčka nedávala. Kluci chodili řehtat. V Dubném zase chodily holky vynášet smrtku, za čtrnáct dní po nich to dělali kluci. Jednou jsem malovala vajíčka v Uherském Hradišti - tam jsou Velikonoce opravdu událost. Staří dědkové chodí a šlehají, někdy dostanou slivovici," tvrdí umělkyně, kterou objevili pro veřejnost pracovníci muzea. "Začala jsem potom dělat vajíčka ve větším množství na výstavy," ukazuje vzorky kraslic Květa Malcová
22. dubna 2000
