Když ovšem vstoupí na kurt, jako by nestárla. Pořád ostrý forhend, přesné údery k čáře a hlavně vítězná nátura. "Honzo, musíme hrát o body, jinak to nemá smysl, protože pak by nepřemýšlela hlava a bylo by to jen pinkání," volá na svého sparingpartnera při tréninku.
Devítinásobná wimbledonská šampionka přijela tento týden do rodných Řevnic. Za svou sestrou a kamarádkami. Každý den vyrazila na kurt s devatenáctiletým Janem Hůrkou, místní tenisovou nadějí.
Když byl Hůrka ještě kluk a paní Martina v plné slávě, také si zahráli. Aby malému špuntovi udělala radost. "Tenkrát mi darovala mou první raketu. Pořád jsem si ji hlídal, aby nebyla ošoupaná," vzpomíná Hůrka. Teď má raketu pochopitelně už novou a tenisovou legendu s ní nešetří.
Jak se vyrovnáváte s tím, když vás prohání hráč o pár desetiletí mladší?
Jen ať mi dá zabrat, potřebuju to. Po třičtvrtěhodině neudržím raketu, bolí mě zápěstí a předloktí. Nevyliftuju údery, jak bych potřebovala, a celá jsem nějaká zpomalená. Musím hrát častěji, dostat se do toho.
Martina Navrátilová
Nejslavnější tenistka všech dob. Vyhrála devětkrát Wimbledon (s jednou z trofejí na snímku), nejčastěji ze všech hráček. Poprvé byla světovou jedničkou v roce 1978, naposledy 1985. S jednou přestávkou hrála mezinárodní turnaje téměř do svých padesátin, skončila s bilancí 59 grandslamových titulů. Na turnajích vydělala 21,5 milionu dolarů. |
Ale ne, mám jen pár exhibicí. Něco v Rusku a pak Palm Springs, kde hrajeme charitu pro Haiti. Nastoupím s Justine Heninovou proti Davenportové s Grafovou.
To bude velký zápas, že?
Určitě. Nechci si udělat ostudu, proto musím dobře natrénovat. Na podzim jsem odpočívala, zlomila jsem si ruku.
Při čem?
Při hokeji. Hraju doma v Coloradu lokální ženskou ligu. Dobře se vyblbneme. Nikdo do mě nežďuchnul, já spadla sama a pod tělem mi zůstala ruka. Naštěstí pravačka (tenis hraje levou).
Co jinak děláte?
Poslední tři roky, co jsem skončila s tenisem, pořád to stejné. Komentuju všechny grandslamové turnaje pro americkou televizi Tennis Chanel. Pak pracuju pro AARP, což je v Americe velká organizace, která se stará o lidi starší padesáti let. Máme čtyřicet milionů členů. Připravuju videa a články o udržování fyzické i psychické kondice. Aby ti lidé dostávali impulzy do života. Občas mám přednášky, exhibice a dost času na dovolenou.
Čím se udržujete v kondici?
Hraju hokej, lyžuju, bývám na snowboardu, do toho tenis, kolo, volejbal... (jmenuje i další sporty)
A co vaše záliby? Malovala jste, psala detektivky, před časem jste vystupovala v reality show pro odvážné, kde vám nechali po tváři lézt šváby. Do čeho se pustíte nyní?
Momentálně nemám nic. (Najednou se zarazí) I když, počkejte, přeci jen. Pojedu speciální triatlonový závod na Havaji. Máme tým. Jeden chlap plave, mě čeká 40 kilometrů na kole a kamarádka, která mě do toho natáhla, poběží. Natrénováno už mám, šlapala jsem dost na rotopedu s tou zlomenou rukou.
Martina Navrátilová jako "oběť" hmyzu...
Sledujete, jak vás Federer dohání? Má už 16 grandslamových titulů, vy 18.
No vypadá to, že mě dožene, co? Před rokem mu prorokovali málem konec kariéry a on odehrál možná svou nejlepší sezonu.
Považujete Federera za nejlepšího hráče historie?
Má nejvíc titulů. Hraje fantasticky, bezesporu, ale nemyslím si, že by svým tenisem takhle zářil před patnácti lety. Tam byli útočnější hráči – Becker, Sampras, Edberg, Ivaniševič. Chodili víc k síti, zatímco dnes se hraje od základní čáry a dominuje servis. Všichni proti Federerovi čekají, co se bude dít. Nikdo – s výjimkou Nadala – ho netlačí, takže má dost času na zahrání míčů.
Když mu to takhle ulehčují, může vás dohnat i v počtu wimbledonských titulů, ne? Zatím máte náskok tří.
To už asi nezvládne.
Myslíte?
I když, mohl by. Je mu osmadvacet a já začínala naplno vítězit až v šestadvaceti.
Nepřeháníte? Měla jste už dva Wimbledony v kapse.
To ano, ale mohlo jich být i víc.
Proč nebylo?
Flákala jsem se. Od osmnácti, kdy jsem odešla z Československa, až do pětadvaceti mi chyběl pořádný trenér. Hrála jsem sama. V časech, kdy bývá nejvyšší fyzická úroveň, jsem hrála na sedmdesát procent.
Na druhou stranu jste nebyla tak opotřebovaná jako třeba Nadal dnes v třiadvaceti.
To je pravda. Nadal, Del Potro nebo Djokovič dávají do úderů ohromnou sílu. Oproti nim hraje Federer hodně ekonomický tenis, je na nohách lehký, nenadře se. Má předpoklady vydržet.
V návrat Vaidišové na vrchol nevěřím
Na jaký tenis se ráda díváte?
Asi už jsem tenisový snob, protože já bych si zaplatila lístek na tři maximálně čtyři hráče. Nejvíc na Martinu Hingisovou, kdyby ještě hrála. Škoda jí. Takže asi na Federera, Nadala, dobře vypadá Murray, zajímavou hru má Kuzněcovová a tím to končí.
Nejmenujete Belgičanky Heninovou a Clijstersovou. Proč?
Jo vidíte, na ty jsem zapomněla.
Martina Navrátilová
Poslední dobou se častěji vrací do Česka (na snímku při tréninku v Řevnicích), chtěla by tu vybudovat tenisovou akademii. "Teď se vše zastavilo kvůli krizi," říká 53letá legenda a vylučuje, že by akademii vybudovala v USA. "Pokud to někde zkusím, tak nejdřív tady v Česku." |
Obě se k tenisu vrátily po dlouhé pauze a uspěly. Clijstersová dokonce vyhrála US Open. Překvapilo vás to? Nesvědčí to o špatné úrovni ženského tenisu?
A kdyby Nadal nebo Federer odpočívali rok a pak udělali totéž, byl byste překvapený?
Asi ano. Mužský tenis je náročnější, špička nabitější.
Nesouhlasím. Jsou superstar, jedničky, v tom spočívá jejich úspěch. Vracejí se, když cítí, že velký turnaj vyhrají, jinak by to nedělali. Chtějí být opět nejlepší.
Má na velký návrat i Vaidišová?
Nemyslím si.
Proč jí nevěříte?
Vždycky měla mentální problémy. Stačilo, že přes kurt přelítl vrabec, a už ji to rozhodilo. Pokaždé jako by hledala něco, co jí může zkazit náladu, soustředění. Aby měla výmluvu, proč prohrála. Přitom to byla tak talentovaná (říká důrazně) holka! Asi si myslela, že úspěchy přijdou samy. Měla zvolit jiný přístup. V angličtině se říká get in the trenches. Jít do zákopů, do bláta, jako za války.
Z vrcholu padají i slavnější hráčky. Ivanovičová, Šarapovová nebo Jankovičová. Máte k tomu vysvětlení?
Nechápu to. Za našich časů se tohle nestávalo. Když se člověk vyškrábal na místo světové jedničky, tak padnout na čtyřku by byl obrovský šok. A dnes letí i desítky míst dolů. Tenis se ohromně vyrovnal, jakýkoli grandslam může vyhrát šest hráček.
Není všechno způsobeno přetížeností tenistek?
Také. Tenis je vyčerpávající sport, neexistuje off season. Vemte si Davis Cup. V prosinci bylo finále a už první týden v lednu všichni hráli na turnaji v Austrálii. Tohle rok co rok nezvládnete. My končívali v listopadu a Australian Open někteří z nás vynechávali. To je dnes nemyslitelné.
Opravdu?
To si pište. Všichni se soustředí na grandslamové turnaje a výsledky na těch ostatních je skoro nezajímají. My měli jiné hodnoty: Wimbledon, US Open a na třetím místě listopadové Masters, kde se hrálo o světovou jedničku na konci sezony. To bylo podstatné a ne, kdo je jedničkou v průběhu roku.
Martina Navrátilová zdraví diváky.
Mluvili jsme o tom, že žebříčkový pád může být způsoben vyčerpáním. Pozná hráč takovou situaci?
Možná, že vůbec ne. Vím to z vlastní zkušenosti. Když jsem dohrávala rok 1986, povídám trenérovi: kolik ještě musím odehrát turnajů, abych zůstala světovou jedničkou? Byl to jasný signál, že jsem utahaná, ale nedošlo mi to. Až po třech letech mě na to přivedla Billie Jean Kingová (legendární hráčka). To bylo jasné znamení, že jsem utahaná. Ale nepřišla jsem na to. Stačily dva měsíce odpočinku, dva měsíce! Ale musely přijít.
Obama je moc hodný, měl by přitvrdit
Hodně se zajímáte o politiku, dost jste podporovala před volbami prezidenta Obamu. Jste z jeho počínání zklamaná?
No... Obama chce dělat výborné programy, ale nemůže je protlačit, protože republikáni říkají ne, ne, ne. Souhlasila jsem, že chtěl podporovat banky, ale jsem zklamaná, že celou situaci nekontroloval líp. Bez podpory lidí by ty banky už neexistovaly, jenže ve skutečnosti si bonusy nyní rozdělují bankéři a ne lidé.
Obama sliboval: do roka a do dne zavřu vojenskou základnu v Guantánamu. A nic. Něco podobného bylo s válkou v Afghánistánu.
Je moc hodný, měl by přitvrdit. Nesouhlasím s řadou věcí. Že poslal dalších 20 tisíc vojáků do Afghánistánu. Přitom za jednoho vojáka (jeho roční náklady jsou 100 tisíc dolarů) by se dalo postavit dvacet škol. A navíc, bůh ví, co nás čeká po válce. Ta válka je nesmysl. Podívejte, jak tam dopadli Rusáci.
Takže ještě jednou: jste z Obamy zklamaná?
V něčem jo. Na druhou stranu, co dostal po Bushovi je jako, kdybyste v tenisu šel na kurt za stavu 0:6, 0:5 a někdo vám řekl good luck.
Martina Navrátilová se stýká s nejvýznamnějšími světovými osobnostmi. Na snímku s Billem Gatesem.
Máte už české občanství. Půjdete na jaře k volbám?
(Hluboce se zamyslí) A můžu volit, když tady nebydlím?
Samozřejmě. Občanství máte.
(Nakloní se do tašky, vytáhne červený cestovní pas) Podívejte! (radostně pasem zamává před očima).
Takže volit půjdete?
Možná do toho trošku strčím nos, když můžu.
Koho zvolíte?
Jasně vím, koho bych nevolila (rozesměje se).
Ještě se zlobíte na prezidenta Klause, jehož negativní postoj k registrování partnerství homosexuálů vás pobouřil?
To nechci moc komentovat, někoho zbytečně naštvat. Důležité je, že po dvaceti letech demokracie tady mají homosexuálové větší práva než v Americe. Tam je řada států, kde se nejenže nemůžou brát, ale můžou vás dokonce vyhodit z práce, pokud jste gay.
Tenis už bych si nevybrala, závodila bych radši v autě
V politice byste změnila spoustu věcí. Co v tenise? Hodně jste vystupovala proti takzvaným hekalkám.
To musí zmizet. Chlapi dávají do úderů větší rány a hluk nedělají. Navíc, když vidím třeba Serenu Williamsovou, tak ta někdy hraje tiše a někdy dělá virvál.
Že má hlasité vzdychání jako taktickou zbraň, jak rozhodit soupeřku?
Ano, všechny to dělají. Jakmile je důležitý míč, hekají víc. Dnes to učí malé holky už v žáčcích. Nechápu to, vždyť při hekání spotřebují spoustu energie.
Neupouštějí hráčky spíš páru jako z přetlakovaného hrnce?
Ale ne. Já pro zajímavost také zkoušela hekat a byla jsem z toho za chvilku plně vyčerpaná. Opravdu! Bere vám to energii, ubližuje, je to nepříjemné pro diváky. A samozřejmě pro protihráče. U úderů míček nejprve slyšíte a pak vidíte, takže zvláště na síti jste proti hekalkám v nevýhodě. Pamatuju na Šarapovovou v Birminghamu, kde si hráčky dva kurty vedle myslely, že jim někdo hlásí aut, jenže on to byl řev Šarapovové.
Tenis se ale vylepšil jestřábím okem, odpadají omyly rozhodčích.
Vynikající věc. Škoda, že jsme ji nemohly mít my. Vyhrálo by mi to pár důležitých zápasů.
Opravdu?
Jistě! Já vždycky viděla perfektně a vím, že mě rozhodčí okradli o pár důležitých míčů.
Takže by vás dnes mohli klidně zaměstnat jako jestřábí oko?
(Směje se) Když jsem nedávno komentovala s Connorsem, tak on povídá: my nepotřebujeme jestřábí oko, máme Martinu. I když jsem seděla v kabince asi 50 metrů od kurtu, spletla jsem se za celé US Open jen třikrát. Byl to takhle maličký kousek vedle (prsty ukazuje centimetrovou mezeru) a já ho trefila.
Je něco, co byste v tenisu změnila?
Když servírujete a dobrý míč cvrnkne o pásku, tak podání neopakovat. Při výměně se prasátka taky počítají, tak proč dělat něco jiného u servisu? A mužský tenis bych hrála na jeden servis, protože 30 procent míčů nedokáže nikdo vrátit. Člověk sedí na tribuně a jen sleduje esa. Bez výměn není pořádný tenis.
Napadá mě, jestli byste se znovu dala na tenis, kdybyste dnes byla malá holka.
Nejspíš ne. Tenis je těžký, drahý a hrozně dlouho, trvá než se ho naučíte. Snowboardisté jsou za čtyři roky mistry světa, to v tenisu není možné.
Co byste tedy dělala za sport?
Závodní auta.
Vozit se v autě? To se mi nechce věřit. Vždyť jste člověk, který nutně potřebuje fyzicky unavit tělo, propotit ho. Něco běhavého.
I v závodním autě se na okruhu pořádně propotíte. A hlavně je tam rychlost. Miluju rychlost!
Čtěte v Pondělní MF DNES
Obsáhlý rozhovor s další tenisovou legendou Ivanem Lendlem čtěte v pondělním vydání MF DNES.
