Vlastně Tomáš Žídek. Do svých sedmi let žil totiž s rodiči v Praze. V roce 1982 se ale rozhodli, že utečou před komunistickým režimem. "Vzali jsme to přes Jugoslávii, rok jsme strávili v uprchlickém táboře v Německu. Pak jsme zamířili do Kanady," řekl Zidek iDNES.cz a Radiožurnálu na Světovém poháru v Ruhpoldingu. Rodnou řeč nezapomněl, i když občas si musel pomoci anglickým výrazem.
Právě tady v baště světového biatlonu před lety na soustředění poznal nynější manželku (ve středu zde vyhrála sprint). "Byla to láska na první pohled," říká pětatřicetiletý Zidek. Před dvěma lety se v kanadském Canmore vzali - pár měsíců poté, co Anna, ač v požehnaném stavu, ještě stihla jeden závod na domácím mistrovství světa.
Tome, děláte servismana kanadskému týmu, vaše manželka Anna Carin závodí za Švédsko. Maže lyže u vás?
Kdepak. Už na začátku jsem se rozhodli, že to úplně rozdělíme, aby tam nebyl conflict of interests (střet zájmů). Je to jednodušší. Nikdo tak nemůže říct, že někdo udělal blbou práci. Každý je tu se svým týmem. Ona se do toho nehrabe mě, já jí (smích).
Jak často jste vůbec doma, když jste v sezoně pořád pryč? A kde je to doma?
Doma je všude. Tam, kde je taška (smích). My máme domov ve Švédsku i v Kanadě. Když můžeme, tak jsme tam. Ale víceméně je to furt o soustředěních. A pořád spolu.
Tom Zidek
Jak složité je zařizovat ubytování, aby nebyly kanadský a švédský tým od sebe moc daleko, když předpokládáme, že bydlíte spolu?
Protože dělám servismana celý svěťák, tak je to jednoduchý. Musíš to naplánovat dopředu. Protože prcek nejezdí s atletama, kdyby někdo onemocněl, tak aby to nemohli svést na něj. Ale je to dost jednoduchý, jen se to musí naplánovat.
Máte rok a půl starého syna Liama. Kdo se o něj stará, když manželka trénuje a i vy musíte dělat svou práci?
Tak různě. Babičky se střídaj. Záleží, kde jsme. Když jsme ve Švédsku, tak rodina Anny, když v Kanadě, tak moje.
A co na závodech, jako třeba tady v Ruhpoldingu?
Kdo přijede. Ale třeba tady máme místní lidi, kteří se nám o prcka starají.
Jak to snáší, tohle kočování?
Moc dobře. Furt spí a jí, a furt se směje. Je to hezký. Říkáme si, že hlavní je, aby byl s rodinou.
Vy jste Čechokanaďan, vaše žena Švédka, jste pořád někde pryč. Takže takový světoobčan?
Jo. Víceméně bych to tak řekl.
Tom Zidek
Máte i švédské občanství po manželce, nebo jste to neřešili s tím, že je to stejně jedno?
Tohle jsme ještě neřešili. Já mám český a kanadský občanství. Prcek kanadský a švédský a Anna švédský. Je to zajímavé. Jednou jsme letěli a každý měl jiný pas.
Mimochodem, umí Anna Carin česky?
Jo, něco umí. Říká: Pojď sem, sedni si a lehni si (smích).
Jaké to vlastně je, být servismanem v kanadském týmu, když máte olympiádu doma ve Vancouveru?
Je to dost náročné, je to hodně práce. Ale přípravě jsme věnovali dost času. Na těch tratích se připravujeme každý rok dva měsíce. Věřím, že byla dobrá.
Máte tratě zmáknuté do posledního kousíčku?
Snad jo, ale nikdy nevíte...
Lámal z vás informace někdo z českého týmu, jaké to tam je?
To víte, že máme výhodu, protože tam bydlíme. Nemusíme nikam jezdit. S Čechama jsem dobrý kamarád, tak o tom tak různě kecáme, ale samozřejmě maličkosti si schováváme pro sebe. Jinak to je pořád samá práce a práce.
