Trápíte se hodně jako šampion se slavným jménem?
Trápím, ale nesmím se zlomit. Už se mi párkrát stalo, že jsem musel odstoupit, že jsem byl dojet o okruh.
Co vám prolétne hlavou v takové chvíli?
Je to pocit lítosti, ale ne zmaru. Myslím už na příští závod: zmobilizuješ síly, překonáš krizi. Nejsem slaboch, který by měl končit.
Jaké jsou vaše fyzické pocity v okamžiku, kdy nedokážete držet tempo?
Když člověk nemůžete jet rychle, tak ho většinou bolí nohy. Co jiného. Nemá cenu to rozpitvávat, hnípat se v tom.
Hledáte někde radu, pomoc, povzbudivé slovo?
Neradím se o tom s nikým, možná trochu s manželkou. Ale není to žádná tragédie na velké závěry, jak se mi snažíte podsunut.
Cítíte se unaven?
Ještě ne, to bych se loučil. Cítím se někdy přetažený, musím si odpočinout, jindy ale pociťuji, že si musím jít hned sednout na kolo a projet. Je to tak napůl.
Co vás bolí?
Skoro všechno. Měl jsem zranění kolena, kotníku, těch ran a ranek bylo strašně moc.
Co vás udržuje při závodění?
Pocit, že bez kola nelze žít, nebo peníze? Nemít bez kola pocit žití, to by mohla být jen fráze. Jenže když jedu nějaký velký závod v cizině, tak si nedokážu představit, že ho další rok už nepojedu. To je největší pojítko.
A peníze?
Když někdo tvrdí, že u sportu nejsou důležité, tak buď neříká pravdu, nebo je tak finančně zabezpečen jako hokejisté nebo tenisté. Což cyklisté nikdy nejsou.
A co zarputilost, urputnost, máte tyhle vlastnosti?
Když jsem se dokázal dvacet let udržet na výsluní cyklokrosu, tak mi cizí zřejmě nebudou.
SYN JAKO NÁSTUPCE
Vy se v osmnáctiletém synovi Radkovi vidíte, vaše chování k němu při závodech tak působí. Nebo se mýlím?
Třeba on se vidí víc ve mně, když má tátu, který se stal několikrát mistrem světa. Takže nejsem si jist, kdo se v kom víc vidí.
Říká se, že je váš věrný otisk, v technice jízdy, v mluvě, vlastně ve všem. Máte také ten dojem?
Zdědil především vůli a má v sobě zakořeněnou rychlost. Já dobře běhal, nevadily mi blátivé ani rychlé terény. A on je také obojživelník.
Věnujete se mu hodně, v poslední době je při tréninku vlastně jediným vaším spolujezdcem. Neobětujete se až příliš, nepřizpůsobujete se mu jako mláděti, které nemůžete a nechcete utavit?
A co když je to naopak? Mezi juniorskou kategorií a muži není tak propastný rozdíl, ostatně Radek už vyhrál i některé mezinárodní závody. Je pravda, že pár radami jsem mu přispěl.
PÁDY? NIC ZNEPOKOJIVÉHO
Tempo závodů se značně zrychluje, mění si tím i sám cyklokros?
Je to k jeho prospěchu, tratě se přesouvají i do měst, na okruh, jaký má Mladá Boleslav, nebo k sídlištím jako v Táboře. Mizí běhání po polích po kotníky v blátě.
Vítáte to?
Velice, líbí se mi, když se jezdí cyklokros na suchu.
Připadáte si i jako dobrý běžec, anebo běžecké úseky vašemu naturelu spíše vadí?
Cyklokrosař musí uběhnout, co se už nedá odjet. Ale já se vždy snažil na kole spíš jezdit.
Máte pověst technického jezdce. Pokládáte se za takový typ?
Deset dvacet lidí, co se pohybují ve světové špičce, jsou všichni technicky nadaní a není mezi nimi rozdíl. Záleží na tom, kdo je víc vyspělý takticky. Odhadnout soupeře, umět se orientovat ve vývoji závodu.
V poslední době padáte víc než dřív. Je to náhoda?
Když jsem spadl před patnácti lety, tak na to lidi tolik nepoukazovali, jako když člověk spadne někdy v pětatřiceti a měl by už být, podle někoho, asi zkušený. Padají všichni, nejen já. Když jsem byl na jednom závodě Superprestige, tak Runkel spadl třikrát na stejném místě. Nikomu z novinářů to neušlo, ale jen se to odbylo tím, že trať je náročná a že se tam padá.
Nicméně spadl jste naposledy zrovna před týdnem...
Já někdy spadnu i na tréninku a někdy nespadnu celý rok. Ano, spadl jsem možná víckrát v poslední době, ale nepociťuji, že by ze mne vymizela technika jízdy.
ZA PENĚZI?
Byl jste členem několika klubů, připomeňme si to. Začínal jste jako amatér v plzeňské Rudé hvězdě, pak jako profesionál jste jezdil za italský, později belgický tým, než jste se vrátil domů a tady prošel další tři kluby. Šel jste za výhodnějšími smlouvami?
Že bych někde dostal o něco víc nebo méně? Většinou jsem šel tam, kde mi to víc vyhovovalo. Z Itálie do Belgie tehdy, když se začali prosazovat belgičtí závodníci, chtěl jsem být v centru dění.
Kdy jste měl největší cenu na cyklokrosovém trhu?
Každý má největší cenu, když je mistr světa.
Odhaduje se, že špičkový cyklokrosový jezdec si může za rok včetně startovného a odměn za umístění přijít na půldruhého milionu korun, možná na víc. Dosáhly vaše příjmy někdy této částky?
O tom velmi nerad mluvím. Každý závodník si tyhle propočty tají sám pro sebe, je to jeho soukromá věc. Já se nikdy neptám, když podpisuji smlouvu, kolik bere ten druhý.
I V CYKLOKROSU SE DOPUJE
Silniční cyklistika je bohatá na dopingové skandály, dopuje se i v cyklokrosu?
To se spíš zeptejte nějakého doktora zahraničního týmu, v cizině se dopuje daleko víc než u nás.
Jste si tím jist?
Ne, jen si to kdekdo myslí. Takže zůstaňme spíš u dohadů a spekulací.
Loni jste na počátku Světového poháru měl potíže s povolenou hladinou červených krvinek. Sledujete se nyní víc?
Dávám si na to pozor, většinou se pohybuji na hranici povolené padesátky, ale nebyl jsem nikdy přes ni. Čas od času si dělám krevní testy.
BÝT NA DNĚ
Žijete kousek od Prahy, v krásném rodinném domě, v tiché ulici ve čtvrti bohatých lidí, všude zeleň a spousta soukromí. Je tohle to místo, kde si nejvíce odpočinete?
Trochu bych to řekl jinak. Prostě si odpočinu doma se svou rodinou. Na podzim mohu chodit do okolí na houby, odtud vyjíždíme s Radkem k tréninku, těším se i z druhého syna. A rád tu poslouchám hudbu, mám rád české interprety, nejvíce Karla Gotta. Čtu málokdy, nejspíš o dovolené.
Jste šťasten ze svého závodnického života?
Cítím se v rodinném kruhu velmi dobře.
I šťastně?
I tak, i když mi život přinesl mnohé jizvy. Člověk musí ale hledět dopředu a myslet na to, co bude.
Málokdy jsem vás viděl usmívat se, vy zrovna nehýříte veselím.
V kruhu přátel jsem veselejší, nemohu se smát na požádání, každé hlouposti.
Připadal jste si někdy opravdu na dně?
Několikrát. Měl jsem tragickou autonehodu a mnoho zranění, po nichž mi doktoři říkali, že už nebudu moci dál závodit.
A teď?
Zvládnu to, mám po boku ženu. Kdyby neviděla, co pro mne kolo znamená, tak by mě nedržela už víc než dvacet let.
MEDAILE? NEBO SPÍŠ KONEC?
Únorové mistrovství světa v Táboře má být pro vás mezníkem. Možná znovu ještě jedna medaile, ale také třeba závěr kariéry. Co z toho je bližší, pravděpodobnější?
Až po šampionátu se rozhodnu, zda budu pokračovat v kariéře, nebo zda se rozloučím. A medaile? Když vezmu pět let zpátky, tak vždy bylo pro mne úspěchem dojet v první desítce. Tentokrát je sice mistrovství u nás, ale i tak tohle umístění budu považovat za velký úspěch. Když se mi povede něco víc, budu rád. Ale předem nic neslibuji.
