Po světě ho vozil otec. Motokrosař Smitka neměl řidičák

Ruce na řídítkách měl Petr Smitka vlastně od malička. Narodil se do motokrosové rodiny. V době, kdy otec Roman končil se závodní kariérou, dral se na vrchol už jeho syn. "Manželka si na to naše závodění už zvykla," usmívá se Roman Smitka, nejstarší motokrosař v rodině.

Motokrosař Petr Smitka v Lokti. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Loňskou sezonu strávil se synem vlastně na cestách. "Petr neměl řidičák na auto, nebylo mu ještě osmnáct," vysvětluje. Premiérový ročník svého syna v seriálu mistrovství světa by si však stejně ujít nenechal. Byť se práce s týmovou podporou často tluče. "Snažím se jak to jde. Po nocích, abych měl ve dne volno. Jak to zvládám? Blbě," směje se.

Na podporu svého následovníka však nežehrá. Vždyť ho také jeho syn uvádí mezi sponzory. "Co si vydělám, to mám. A co zbude, dávám do závodění. Dělali jsme to takhle od malička, zatím nám to doma trpí." Trpělivost by možná došla, kdyby měl Petr sourozence s podobně náročným koníčkem. "To by nešlo. Asi bych se oběsil," směje se Roman Smitka.

Petr Smitka

Osmnáctiletý talent z Pňovan u Stříbra motokrosově vyrůstal v Aši. V dresu místní stáje Hulho vyrážel na závody přes hranice, kde dvakrát vyhrál mistrovství Německa aby se dočkal podpory od KTM, v loňské sezoně druhého nejlepšího týmu seriálu motokrosového mistrovství světa. Mladý Smitka se také přičinil, poprvé jel ve třídě MX 1 celý seriál. Stále v barvách stáje Hulho, která mladý talent českého motokrosu ve světovém seriálu podporuje.

Ví, že motokros není zrovna vděčný sport. Alespoň v Česku ne. Musíte mu dát všechno, náročnější řemeslo ani nehledejte. Pak jen doufáte, aby to stačilo. A přálo štěstí. Vždyť letos se toho v novinách napsalo víc o tragédiích mladých závodníků než o mistrovství světa v Lokti. "Strach o Petra pochopitelně mám. Musím jen doufat, že se nic nestane. Nic jiného nám ani nezbývá," říká Roman Smitka.

S rizikem se však smiřuje jen těžko. Po nešťastném mistrovství republiky v Lokti, kde po pádu zahynul Michael Špaček, synovi sám navrhl, jestli nechce s motokrosem skončit. "Jezdili spolu od malička. I v Německu. Byli to vrstevníci a kamarádi. Pro nás to bylo pak o to těžší, člověka napadne v tu chvíli všechno," vzpomíná.

Mladý Petr se však dlouho nerozmýšlel. "Chci pokračovat," odpověděl rezolutně. Měl motivaci. V továrním týmu KTM Sarholz se chvíli rozkoukával, druhá půle sezony mu však sedla. "Předpokládal jsem, že to bude nějakou dobu trvat," říká Roman Smitka.

Vždyť jeho syn je ve velkém světě profesionálních motokrosařů stále ryzí amatér. Do doby, než skončí škola. "Mohl se pustit do závodění naplno. Začátek prázdnin byl na výsledcích vidět okamžitě," směje se táta mladého závodníka. Také už Petr vyhlíží maturitu. Ještě půl roku se bude potýkat s indiviuálním plánem, pak už bude čas jen na motokros. "Na vysokou nechce. Ví, že by nemohl sportovat," říká Roman Smitka.

Nejbližší cíl? Prosadit se v kubatuře MX 2, na silnější stroje v MX 1 má ještě čas. "Věkem patří v seriálu stále k absolutně nejmladším závodníkům a v MXdvojkách je větší konkurence," vysvětluje Petrův otec. Ví, že vývoj talentovaného závodníka nemá cenu uspěchat. "Alespoň dva tři roky musí ještě vydržet."

Smlouvu s KTM má mladý závodník také na příští sezonu. "Pak se uvidí. V dnešní době nikdo neví, jak to bude s penězi," ví starší ze Smitků. Stejně jako to, že tovární podpora je zvlášť ve třídě MX 2 důležitá. "Na druhou stranu i na netovárních motorkách se dá jezdit kolem desátého místa."