Pokud právě nehrají basketbalisté Nymburka nebo Pardubic atraktivní pohárové utkání, bývá v rozlehlé ČEZ Areně na tribunách až na vypjatější pasáže zápasů většinou docela ticho.
Jenže páté čtvrtfinále mezi Pardubicemi a Kolínem, na jehož konci slavil díky těsné výhře 79:78 postup do semifinále a zisk bronzových medailí středočeský tým, to byl úplně jiný případ.
Kolínský kotel zabral celý prostor za hostující střídačkou a svoje borce neúnavně povzbuzoval po celý zápas; ty domácí se naopak snažil demoralizovat často i dost nevybíravým způsobem. Třeba ve druhé čtvrtině, když šel Kolín do trháku, jeho příznivci povstali a tleskali, a kdykoli házela Beksa šestky, ozval se ohlušující pískot a řev.
Ne že by Pardubice neměly žádnou podporu, v "hukotu" fanoušků soupeře se však ztrácela. Kolínští svěřenci kouče Predraga Benačka, už tak vývojem série a vidinou možného (před sezonou těžko představitelného) postupu mezi nejlepší čtyři mužstva Mattoni NBL dostatečně nabuzení, tak dostali další "kalorickou bombu". A svůj sen dotáhli.
Trenér Benaček byl po utkání očividně dojatý. "Z medaile mám obrovskou radost. Myslím, že jsme vyhráli zaslouženě, kdyby ale zvítězily Pardubice, bylo by to zasloužené taky. Rozhodovaly maličkosti," mluvil o poraženém soupeři s úctou. Podle kouče Pardubic Jana Slowiaka Pardubice prohrály sérii zejména na obranném doskoku a v situacích jeden na jednoho.
"Na doskoku nám chyběla síla, hmota, kterou v podobě amerických hráčů, ale i pivotů a rozehrávače Amese, který tam taky chodil, Kolín měl. My to nebyli schopni zastavit. Kolín se dostával k druhým střelám a doskakoval si míč i po trestných hodech... To se prostě nemůže stávat," litoval Slowiak.
V sérii v tomto směru notně postrádal křídelníka Coreyho Muirheada, druhého nejlépe doskakujícího muže týmu po pivotu Arnoldovi, a 206 cm vysokého kapitána Zbyňka Pospíšila.