A Libor Uher si v anketě MF DNES a iDNES.cz vysloužil titul Sportovec Moravskoslezského kraje roku 2008.
V hlasování čtenářů skončil třetí, ale reportéři MF DNES ho dali na první místo, čímž se součtem 24 bodů stal celkovým vítězem. "Jestli se mohu považovat za nejlepšího sportovce v kraji, to opravdu nevím," pochyboval o svém prvenství Libor Uher.
Považujete se vůbec za sportovce?
To ano. Sportu věnuji dost času.
Tak vidíte.
Mám z toho radost. Každé ocenění potěší. Jen mě trochu mrzí, že horolezectví je přece jen na okraji zájmu. První je fotbal, druhý hokej, pak dlouho nic. A pak trochu tenisu. Přitom v našem kraji je spousta špičkových sportovců, kteří jsou ve stínu. Když si nějaký ňouma zvrtne kotníček a hlavně, že má melír na hlavě a kope první ligu, tak jsou toho plné noviny.
O čem byste si vy raději přečetl na sportovních stránkách novin?
Mnohem více pozornosti by si zasloužily špičkové výkony vytrvalců, lyžařů, lezců, ale o ty média nejeví takový zájem. Tím nemyslím sebe. Říkám to obecně. Je to nepoměr.
To je dáno popularitou sportů. Ale vraťme se k vám. Dají se horolezecké výkony měřit, byť u různých cest je daná jejich obtížnost?
Jde to hodně těžce srovnávat hlavně v horách. Tam jsou podmínky individuální. Jednou lezete a je metr sněhu, takže se boříte po kolena. Jindy je sníh tvrdý a jdete hladce. Problém mohou dělat rozdíly v teplotách, vítr.
Ke kterým sportům máte blízko?
Hodně mě baví horské kolo. To souvisí s přírodou.
A z kolektivních sportů jste nějaký zkoušel?
Rád hraju hokej. Jsem ale amatérský hokejista. Těžím z vytrvalosti a fyzické kondice. Pak ale přijdu na led a nějaký tatík s pupíkem, který má techniku, si se mnou dělá co chce. Ale i tak mě hokej baví. A hraje ho také můj syn.
Váš horolezecky výkon byl vyhlášen českým Výstupem roku. Jak moc si toho ceníte?
Spíš mě trochu zaráží postoj Českého horolezeckého svazu. S členy jeho vedení jsme se potkali na letišti v Islamabádu, když jsme se vraceli z K2, a někteří lidé měli problém pozdravit. Žádnou gratulaci jsem nečekal, ale slušně pozdravit mohli. Jako bych něco někomu udělal.
Od vašeho výstupu na K2 uplynulo 186 dnů. Jaké byly?
S odstupem času se na to dívám jinak. Mění se to. Člověk vychladne, srovná si vše v hlavě. Skoro už nepoznám, co je skutečnost a co jsou moje představy. Jen vím, že to opravdu bylo drsné.
Zdá se vám o tom vašem výstupu?
Ne. Spíš se na to dívám střízlivě, že jsem měl výrazné štěstí a přežil jsem to. Život jde dál.
A nač se nyní chystáte?
Na Světový pohár v extrémním vytrvalostním závodě. Koncem února bude v polských Beskydech. To je jediný zimní závod Světového poháru, je nejtěžší na kontinentě. Při něm jdete třeba pět set kilometrů v kuse. Takovým závodům se věnuji od roku 2002. Tím jsem začal. V roce 2004 jsem nějakou náhodou vyhrál závod o Jesenického tvrďáka, a ten úspěch mě nastartoval na K2.
Výstup na některou další osmitisícovku neplánujete?
Na podzim bych se chtěl s Petrem Maškem z Mladé Boleslavi pokusit o Mount Everest a Čo Oju. Když jsem vylezl K2, tak finanční možnosti jsou nyní lepší než předtím. Chci se o to pokusit a podívat se do Nepálu, do země, v níž jsem nikdy nebyl.
Je Mount Everest pro horolezce opravdu tou největší metou, i když je relativně snadnější než K2?
Nikdy jsem na Everestu nebyl. Nikdy jsem nebyl ani jinde než v Pákistánu, protože z něj jsme šli na K2. Byl jsem v Alpách a pak dvakrát na stejné hoře, na K2.
Ale je Everest opravdu tou největší horolezeckou metou?
Jednou je to prostě nejvyšší kopec. Je ještě o 200 metrů výš než K2, a to dělá své. Vím, co to je 8 600 metrů, kolik tam je vzduchu a když jdete se zátěží, máte problémy. Také záleží, jakou cestou jdete. Vždy je to nová věc.
Byl jste už na nějaké hoře od K2?
Hoře? Na Lysé hoře. Tam jsem celkem často. Ale byl jsem i v Tatrách. Víc jsem toho nestihl. Dovolenou jsem už vyčerpal na dva roky dopředu.
Co vás po návratu z K2 nejvíce potěšilo?
Nejvíc mě asi dostaly děti ze Základní školy v Řepišti, kde jsem vyrůstal. Prvňáci a druháci nakreslili, jak mě vidí. To mě dojalo skoro stejně, jako když jsem stál na vrcholu. Jeden kluk třeba napsal: Pane Libore, vy jste ale týpek.
