Z Českých Budějovic přijel plný autobus fanoušků, kteří společně s domácími bubeníky vytvořili v hale ohlušující bouřlivé prostředí. Po proměněném mečbolu byli na hrací ploše dříve než funkcionáři volejbalového svazu, takže si jeho předseda Pavel Kučera musel děkovnou řeč schovat až na tiskovou konferenci.
Budějovické oslavy se chvíli mísily s dekorací hráčů Odolena Vody. Na jedné straně palubovky se po kolenou plazil vláček z lidských těl, který vedl jihočeský nahrávač René Dvořák následován spoluhráči i fanoušky, na druhé se rozdávaly stříbrné medaile.
Náhle se však všichni zastavili a začali oslavovat poraženého soupeře.
"I já mohu svým hráčům jen poděkovat," připojil se domácí kouč Jindřich Licek. "Z takovéto prohry snad ani nemohu mít špatný pocit."
Finálovou sérii rozhodla jediná výrazná přednost, kterou měli Českobudějovičtí oproti svému soupeři: zkušenosti. "Odolka je v podobné situaci, jako jsme byli my před rokem," vzpomněl univerzál Ondřej Hudeček loňské prohrané finále s Libercem. "Mladým klukům v rozhodujících momentech chyběl klid, v tie-breaku udělali víc chyb než my."
České Budějovice hrály finále počtvrté v řadě, předloni byly mistry, soupeř naopak procházel výraznou přestavbou mužstva a tým končíval v semifinále, nebo i dříve.
"Jeden titul mám, proto jsem byl klidný," přiznal René Dvořák a podobně mohli mluvit i další. "Ale byly to nervy! Sice se hrálo jen na tři zápasy, ale všechny byly vyrovnané a trvaly kolem dvou hodin," připomíná Jan Jeslínek, smečař Českých Budějovic, který proměnil rozhodující mečbol. "Celou sezonu jsme byli první, titul jsme si zasloužili."
