Bojuje už 26 let. Od prvního Světového poháru, k němuž nastoupil v prosinci 1988. A stále nekončí. Proč taky? V sobotu vyhrál závod v Kuusamu spolu se Simonem Ammannem a znovu posunul věkový rekord pro nejstaršího vítěze závodu Světového poháru. „Neuvěřitelné,“ žasl.
Ve startovním poli působí mezi dvojnásobně mladšími jako úkaz. Věkem, nikoliv výkony. Přitom se zdálo, že už kariéra Kasaie nabrala sešup. Po letech sbírání medailí v posledních sezonách strádal. „Už jsem myslel, že skončím. Nic nefungovalo,“ říkal.
V minulém ročníku náhle povstal. V lednu vyhrál závod Světového poháru. V únoru získal dvě medaile na olympiádě. Byl pátý v celkovém pořadí Světového poháru. „Na minulých olympiádách myslel především na zlato, vytvářel na sebe příliš velký tlak,“ všiml si Satoši Okazaki, japonský novinář, který o Kasaiovi napsal knihu.
Zato nyní? Uvolnil se. Začal si věřit. Po olympiádě v Soči se oženil. „Tajemství mého úspěchu? Žádné není. Mám sebedůvěru, dobrou techniku a hodně zkušeností,“ vysvětluje japonský skokan.
Proslul extrémním stylem, v letové fázi držel tělo mezi lyžemi, což už nyní pravidla zakazují. Vysloužil si přezdívku „kamikaze“. Nesklízel však posměch, ale obdiv.
V 19 letech vyhrál v Harrachově zlato v letech na lyžích, další medaile pak sbíral na skokanských šampionátech i na olympiádách. Dvakrát skončil celkově třetí ve Světovém poháru. A bojoval, i když se nedařilo.
„V Japonsku to mají postavené trochu jinak. Mají tam jiné zázemí a jinak na sportovce nahlížejí. Mají to o něco jednodušší, když se jim nedaří. Tady nad člověkem poměrně rychle lámou hůl,“ srovnal Čech Jan Matura.
Trpělivost se Japoncům vyplatila. V Soči ukončil Kasai jejich 16leté čekání na olympijskou medaili. Jenže letecké zlato zůstává jeho jediným, touží přidat triumf na mistrovství světa či olympiádě 2018. „Skoky jsou můj život,“ řekl. Jen tak se ho nevzdá.
