"Od hráčů jsem dostal dárek v podobě vítězství. Musím chodit častěji, aby měli více výher," smál se jubilant Sládek.
Je basketbalovým sirem Alexem Fergusonem. Bez nadsázky, vždyť tým Lokomotivy vedl několik desítek let v druhé nejvyšší soutěži.
"Několikrát nám scházel opravdu jen krůček. Bohužel řada hráčů brzy z Plzně odcházela za lepšími podmínkami. Několikrát jsme skončili druzí za celky, které sestoupily z tehdejší první ligy. Namátkou si vzpomínám na Vyšehrad, Litoměřice či Techniku Brno," vzpomínal Sládek.
Pod rukama mu prošla řada vynikajících hráčů a reprezentantů. Začínali u něj například Karel Baroch, Robert Mifka, Milan Korec, Václav Míčka, Ladislav Rous, Jaroslav Skála a hlavně basketbalová legenda Jiří "Andrej" Zídek.
"Jirku jsem díky jeho výšce stejně jako řadu dalších oslovil na ulici, zda by si nechtěl vyzkoušet basketbal a on naštěstí přišel," líčí Sládek, jak objevil později jednoho z nejlepších basketbalistů Evropy.
"Je to hrozné, ani si nechci připustit, že už jsem tak starý. Na basket a uplynulá léta mám jen ty nejhezčí vzpomínky. Jsem rád, že všichni borci, kteří mi prošli pod rukama, na ty časy rovněž rádi vzpomínají. A rádi se ozvou. Teď organizují akci na pátek," hlásil.
Sládek rok trénoval i juniorskou reprezentaci. A stále žije basketbalem, stále pracuje jako sekretář krajského svazu. "Mrzí mě, že členská základna ubývá. Je to dané dobou. Činovníků a trenérů je málo. Málokdo je ochoten vést děti zdarma, jako jsme to dělali my. A svůj dluh má stát, nejen basketbal trápí nedostatek financí."
Osmdesátku přivítal Sládek v plné síle. Kde bere neustálou vitalitu? "Zdraví je úměrné stáří. Jediný lék, který pravidelně užívám, jsou dva Prazdroje u Mansfelda!"
