"Jasně, zelenou mám teď nejradši," culí se mistr světa do 23 let.
Místo tří měsíců, což je standardní doba výcviku rekrutů, musí vstup do armády zvládnout za šest týdnů. Pak bude zaměstnancem Dukly Liberec, kde dosud závodil jako externista.
Žádné úlevy jako úspěšný sportovec nemá. Zaměstnání od sedmi do čtyř, večer se zanořuje do učebnic topografie nebo zdravotní výchovy, víkendy má volné.
"Ale aspoň jsme trefili optimální počasí," povídal třiadvacetiletý reprezentant. "Říkali nám, že si nedokážeme si představit, jak to vypadá v zimě nebo v létě. Na sobě musíte mít pořád předepsaný oděv, žádné tričko."
Snad díky medaili z Vancouveru dostal už na začátek hodnost rotmistra. Všichni ostatní, kteří s ním dril na buzerplace absolvují, jsou vojíni.
Příprava ale potrápí všechny, bez rozdílu počtu frček na rameni.
Úlevy? Nežádám, nechci vyčnívat, kroutil hlavou. Že se v přijímači potkali s úspěšným olympionikem, ale vědí všichni.
"Musíme tam zvládat i nepříjemné věci," popisoval. "Třeba první den taktiky v terénu - byli jsme zamaskovaní, s plnou polní, v přilbách a rozkaz zněl: plížením, plazením vpřed! Nebo pochody v kanadách... Jsou to jiné pohyby, nejsem na to zvyklý a večer pěkně bolí záda."
Noční poplach ani střelba ostrými ještě na programu nebyly. "Ale samopal vzor 58 už umím rozložit a složit," chlubil se. "Zatím jenom tréninkově, na čas ještě ne."
Nejhorším zážitkem jsou práce s maskou. A ještě horší je jednorázová pláštěnka.
"To je neskutečný zážitek, při tom se dá hezky zapotit," ujistil Jakš. "Toho kroku ještě nelituju, je to zkušenost. Jenom jsem si musel odpustit dovolenou u moře, ale přítelkyni jsem to vysvětlil. Politicky."
