Barbora Závadová by se chtěla dostat se do plavecké skupiny kanadského trenéra Michaela Bohla. „Má asi osmi plavců, kteří jsou hodně dobří, ale když k nim přijde cizinec, tak trénuje u asistenta, těch má spoustu. Pro mě je ale důležitá hlavně změna kolektivu, nová motivace do tréninku,“ řekla Závadová, která tento měsíc na zimním mistrovství republiky získala pět titulů.
Současná česká plavecká jednička ale pořád neví, zda se jí přání splní. „Řeším nějaké mezinárodní programy,“ podotkla. „Ale leden je nejlepší doba, kdy bych měla vyrazit. Začínají tam novou sezonu, takže bych stihla celý tréninkový proces. Uvidíme, zda se to povede.“
Kdy vás napadlo odjet do světa?
Nebylo to z ničeho nic. Mluvím o tom už takových šest let. Je to můj životní sen, i když by to stálo fůru peněz.
Smolka: Báře by změna prostředí jen prospělaPříprava v Austrálii může Barboře Závadové jenom prospět. O tom je přesvědčený někdejší reprezentant v dálkovém plavání Libor Smolka z Krnova. „Může jí to posunout, protože úplně změní prostředí, dostane se k novým trenérům, k novým lidem. A dostala by se do Austrálie, kde je plavání po ragby sport číslo dvě. Je tam neskutečně populární a všechno tam je na velmi vysoké úrovni,“ řekl Smolka, který přípravou v Austrálii prošel. Dvakrát byl desátý na mistrovství světa a mezi dálkovými plavci patřil do světové špičky. Podle něj by si Závadová musela zvykat i na některé nové tréninkové prvky. „Mě překvapilo, že jsme tam měli mnohem více přípravy na suchu, na což jsem nebyl zvyklý. A možná by pro ni byl šok, že se tam skáče do vody už v pět hodin ráno, tady o hodinu později.“ Smolka by Barboře poradil, aby překonala počáteční dva tři měsíce. „Ta změna prostředí je těžká pro každého, takže by nebylo dobré, aby se upínala k tomu, že jí musí vyjít hned první závod. Pokud jí nevyjde, tak ji to nesmí odradit.“ Připomněl, že on při svém prvním závodě totálně propadl. „S trenérem jsme pak změnili nějaké věci a už to šlo nahoru.“ Smolka, který už plave jen pro zábavu, podotkl, že se v Austrálii připravoval s bazénovými plavci. „Astrenérem jsme dodneška v kontaktu, jsme velmi dobří kamarádi. Narazil jsem ale na opravdu skvělého trenéra, v Austrálii mě to plavání zase začalo bavit, protože tady jsem už upadal do stereotypu a nebylo kam se posunout.“ |
Proč zrovna Austrálie?
To je pro mě jediná možnost, protože v Evropě holky polohovkářky mezi sebe jiné moc nepouštějí. A chci to nejlepší, což mi nabídnou v Austrálii.
Zmínila jste, že taková příprava bude hodně drahá. Už máte rozpočet?
Jde o dost peněz. A to bych tam jen trénovala. Kdybych přidala studium, bylo by to ještě složitější, protože tam nefungují žádná stipendia. To by byl možná další milion korun navíc. Studovat nepojedu. Spíše bych si tam časem našla nějakou brigádu, ale první tři čtyři měsíce, kdy tam chci jet na zkoušku, bych žila z úspor. Ale pokud bych tam zůstala déle, bylo by to náročnější.
V čem je australská plavecká škola výjimečná?
Vždycky se mi líbilo, že jsou odříznutí, žijou si tam sami na tom svém světadílu. Austrálie má svůj rytmus, nedívá se na okolí. A Australané mi vždycky přišli velice příjemní, svým chováním mi učarovali. Třeba Amerika je taková, že se tam pořád smějou, i když není důvod. Jsou takoví, nechci říct namyšlení, ale jsou hrdí a moc nekomunikují s okolím.
Víte, co by vás čekalo?
Nevím, nikdy jsem na delší dobu paty z České republiky nevytáhla. Největší změnou pro mě byla cesta do Prahy, kam jsem se stěhovala za studiem a přípravou ve vysokoškolském sportovním centru. Teď bych najednou odjela úplně pryč a sama. Třeba to ani nezvládnu a po čtyřech měsících se vrátím a už nikam nebudu chtít. Byla by to taková zkušební doba. Po ní bych se rozhodla, zda tam zůstanu déle, a hledala bych další peníze.
Vaše chuť radikálně změnit přípravu znamená, že nejste spokojená s tím, čeho jste zatím dosáhla?
Je to tak. Na olympiádu do Ria jsem nejela pro čtrnácté místo. Něco je špatně, protože to už byla druhá olympiáda, která mi nevyšla, jak měla. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale v Česku trénuji s klukama, protože se chci za někým vytáhnout. Potřebuji vidět, že se zlepšuji, že je přede mnou třeba šest lepších plavkyň. Když mi ty nejlepší budou uplavávat, budu dumat, kde je problém. Potřebuji kopnout do zadku.
Takže doma vám chybí větší konkurence?
Ano, zato v Austrálii bych furt byla v chumlu výborných plavkyň, což by mě motivovalo k lepším výkonům i na tréninku. Každá změna bývá pozitivní, takže si myslím, že by mě to plavání znovu chytlo, protože pro mě už je nějakou dobu každý rok stejný. Z toho zdejšího koloběhu jsem už trochu unavená. Potřebuji vypadnout, jít někam na zkušenou. Chci to zkusit.
V pražském vysokoškolském sportovním centru máte nového trenéra, Itala Paola Bossiniho. Ten stereotyp nenaboural?
Částečně ano, jsou tam změny. Je tam větší pohoda, než byla. Přece jen to je italská nátura. Navíc nikoho tady nezná, takže řeší jen trénink, což je dobře. Je to fajn změna, všichni se snaží, chtějí, musejí poslouchat, ale je tam trochu i jazyková bariéra, protože se teprve učí anglicky. Všichni se snaží dělat maximum, ale zřejmě to časem také zajede do nějakých kolejí, pořád to je Česko. Nechci říkat, že je to špatně, ale potřebuji změnu podnebí.
Takže vás láká i tamní teplo?
Pořád je tam pěkně a i to hraje roli. Ono se to nezdá, ale když tady vstáváte od listopadu do března za tmy, k tomu skáčete do studené vody, není to nic příjemného. Také proto jezdíme v zimě na soustředění.
