Přitom poslední výkony dvacetiletého talentu z Prahy signalizují slibnou formu. V úvodu listopadu vyhrál závod Světového poháru na 1 500 metrů v dlouhém bazénu v Dubaji, když překonal vlastní český rekord časem 15:02,08 minuty, a tabulky přepsal i o víkendu v Brně v krátkém bazénu. Na stejné trati vylepšil rovněž vlastní domácí maximum na 14:38,25.
„Oba časy mi dodaly sebevědomí a chuť trénovat, chtěl bych ten osobák překonat i v Izraeli. Pro mě je větší motivací čas, na umístění tolik nekoukám,“ tvrdí svěřenec trenérky Jaroslavy Passerové, která jej připravuje v USK Praha.
Hovoříte o časech, ale před dvěma lety jste se stal prvním českým medailistou z juniorského mistrovství světa v historii, navíc hned trojnásobným. Cožpak byste nechtěl i seniorský kov?
Samozřejmě chtěl, medaili chce každý. Já o tom ale nechci mluvit. Jednou jsem něco podobného řekl, ale člověk potom asi moc chce a přemotivuje se, což snižuje výkony. Takže tomu nechávám volný průběh. Lepší je překonávat sám sebe a nechat se překvapit.
Vaše aktuální forma je ovšem slibná, navíc Česko už dlouho takového plavce nemělo. To si ani nechcete připustit, že právě vy jste jedním z těch, na kom by od příští středy v izraelské Netanji měly výkony reprezentace stát?
Věřím, že jsem na tom dobře, ale naše nejlepší holky jsou na tom určitě líp. Jsou o něco starší, zkušenější a mají mnohem víc úspěchů než já. Prozatím... (úsměv) Já jim ale věřím a fandím, vždyť Bára Závadová byla na srpnovém mistrovství světa v Kazani pátá na polohové čtyřstovce.
Jak jste byl vlastně spokojený se sobotním brněnským časem 14:38,25?
Je to osobák, ale bohužel ne podle mých představ. S trenérskou jsme si říkali, že by to chtělo plavat kolem 14:30, což by signalizovalo, že bych na mistrovství Evropy měl jistě postoupit do finále. Já to chtěl, ale asi příliš, navíc se mi v Brně špatně dýchalo. Takže v Izraeli budu chtít stlačit brněnský čas co nejníž, podobné je to se čtyřstovkou.
Už jste zjistil, proč se vám v Brně špatně dýchalo?
To jsem věděl hned. Pár dní předtím jsme se vrátili ze soustředění v Nymburce, kde byla v bazénu hodně teplá a přechlórovaná voda. Bylo nás tam dvacet a ještě teď všichni pokašláváme.
Zmínil jste letní světový šampionát v Kazani, kam jste odjížděl s touhou zlepšit si osobní rekordy na 400, 800 i 1 500 metrů. Podařilo se?
Bohužel ne, ani na jedné trati. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem pár týdnů předtím absolvoval operaci slepého střeva, anebo proto, že šlo o moje první seniorské mistrovství světa a já to nezvládl psychicky. Neplaval jsem dobře, nejlepší výsledek bylo 23. místo na patnáctistovce.
Mimochodem, je těžký přechod z juniorů mezi dospělé plavce?
Loni v létě jsem byl poprvé na seniorském mistrovství Evropy a docela šlo, byl jsem dvakrát ve finále. Jenže pak přišly zdravotní patálie a trochu jsem se propadl. Po Kazani mi ale vyšly Světové poháry, v Chartres jsem vyhrál čtyřstovku a na patnáctce byl druhý, a v Dubaji z toho byl ten rekord. Takže věřím, že kluky, co mě začali porážet, zase budu porážet já, že se karty otočí. Třeba už v Izraeli.
