Upozornil však, že pro něho je nyní nejdůležitější splnit limit na mistrovství Evropy v krátkém bazénu. Na ten bude útočit o víkendu při Velké ceně Brna.
Takže dálkové plavání, jemuž jste se letos také věnoval, není pro vás prioritou?
Na dlouhých tratích trénuji vytrvalost, v té se chci posunout co nejdále. Příští rok mě ale čeká čtyři sta metrů a následně na to olympijský rok a dvě stě metrů. Nevidím důvod to měnit.
Neláká vás bojovat o limit na olympijské hry vedle bazénu také v dálkovém plavání?
Do toho se nechci pouštět. Daří se mi na pěti kilometrech, ale olympiáda se plave na deset kilometrů – a to není až tak v mých silách. Rosťa Vítek a Honza Pošmourný jsou na této trati vytrvalecky ještě jinde. V bazénu mi pomáhají obrátky, ty mám velice silné. Můj cíl je dostat se na bazénové plavání do Londýna. Pokud by to vyšlo, byla by to moje čtvrtá olympiáda za sebou, což je v Česku ojedinělé.
Vraťme se ale k vašemu rekordu na pět kilometrů. Jaké to vůbec je plavat takovou vzdálenost v pětadvacetimetrovém bazénu?
Tělo dostává hodně zabrat. Navíc v uzavřeném prostoru se špatně dýchá. Je to těžké, ale jsem odchovaný ve Znojmě ve velice krátkém a malém bazénu podobném tomu v Krnově. Vyhovuje mi to. Moje obrovská výhoda je, že jsem vysoký a umím obrátky.
Údajně po takovém závodě bolí nejvíce zadek.
Třísla a zadek. Druhý den se člověk nemůže ani pohnout. To je z těch obrátek. Na otevřené vodě ale mívám potíže se zády a třísly.
Nač jste celou dobu ve vodě myslel?
Hlavně jsem si to užíval. Kontroloval jsem si časy, od začátku jsem viděl, že soupeři nestíhají, že mám navrch. Nevytuhnul jsem, na konci jsem cítil síly.
Vnímal jste úžasnou atmosféru, která byla na břehu, jak vás všichni hnali za rekordem?
To bylo pořádně emotivní, bezprostřední. U nás se něco takového při plavání nevidí. Pokud ale přijedete na Světový pohár, tak koukáte s otevřenou pusou, jak lidé fandí.
Rekord na pět kilometrů v krátkém bazénu je poněkud neobvyklý. Jaký má pro vás význam?
Obrovský v tom, že jsem plaval pod 53 minut. Čekal jsem čas kolem 53:23 minuty, ale že se za rok zlepším o třicet vteřin, to jsem nečekal.
Může za rok přijít další vaše zlepšení?
Uvidíme. Lurtz, mistr světa na pět a deset kilometrů, točí patnáctistovky kolem 15:15 minuty, je ještě rychlejší. Ve vytrvalosti cítím obrovské rezervy. Moje tělo na to pořád má, takže ještě čtyři roky se mohu plně a profesionálně plavání věnovat.
