"Oproti stovce je dvanáctihodinovka velký rozdíl," říká Škorpil. "Zejména v psychice. Při stovce vidíte po každém záběru, kolik ještě zbývá do cíle, při dvanáctihodinovce nevíte až do závěru vůbec nic."
Sto kilometrů zvládl Škorpil za 9 hodin a 18 minut, pak musel veslovat ještě skoro tři hodiny. "Rozdíl tří hodin navíc dá tělu pořádně zabrat," říká Škorpil. Jak ho tedy zvládl? "Krizi jsem překonal díky potravinovým doplňkům, hlavně solím a gelům, ale taky česnečce a pivu. Potom jsem se dal dohromady a začal zase trochu jet," směje se Škorpil. Z dvanácti hodin mu přestávky zabraly 21 minut.
Oproti loňskému roku měl Škorpil více natrénováno, takže ho nepřekvapil razantní nástup. Po dvou hodinách měl k dobru 800 metrů oproti minulému pokusu. Pak ho zmohlo velké vedro. "Poslední hodinu jsem už nevěděl, jak sedět, jak tahat a vůbec jak se se vším poprat," vypráví Škorpil.
V tu chvíli se kolem něj vytvořil velký kruh lidí. "Nemohl jsem přestat. Nebyla šance si ulevit, musel jsem jet a vydržet to. Posledních pět minut bylo jak z jiného světa. Zapomněl jsem na všechno kolem. Jen jsem tahal a tahal." Výsledkem bylo 125,728 najetých kilometrů.
"Do Pelhřimova jsem odjížděl s cílem ujet 120 kilometrů, takže jsem byl spokojený," raduje se Škorpil. Je možné, že se veslař pokusí i dvojnásobný výkon. Má v plánu strávit na trenažéru těžko uvěřitelných 24 hodin. A co dělal rekordman den po famózním výkonu? Kdo si myslí, že odpočíval, mýlil by se. "Na chatě jsem posekal všechnu trávu a pak uběhl šestnáct kilometrů," pochlubí se Škorpil.
