Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Co si nedoskočí, to nemá. Kulichová prožívá v Besiktasi těžké chvíle

NA KOŠ. Petra Kulichová (vlevo) a Irina Osipovová v souboji o míč v utkání turnaje basketbalistek v Karlových Varech. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

27 2014
Málo přihrávek od spoluhráček, jazyková bariéra, nedostatečná parta v týmu i velká vzdálenost od přítele. S tím vším se musí vypořádat česká basketbalová reprezentantka Petra Kulichová během angažmá v Besiktasi Istanbul. Už se těší, až bude v létě bojovat o nominaci na mistrovství světa - aby se mohla do Turecka na vrcholnou akci vrátit.

Devětadvacetiletá pivotka do Besiktase zamířila loni po ročním angažmá v Košicích. V silné turecké lize se drží se spoluhráčkami na sedmém místě tabulky, k čemuž pomáhá v průměru 8,9 body, 7 doskoky a 1,2 blokem, na zápas.

Průměrně hraje 30 minut na zápas. Připouští však, že nemá od spoluhráček takovou podporu, na jakou je zvyklá z reprezentace či předchozích angažmá v Košicích, USK Praha a Brně.

"Tolik balonů opravdu nedostávám. Co si nedoskočím, to nemám. Když už míč dostanu, tak celkem pozdě a mám na střelu málo času. Postupně tak trochu ztrácím koncentraci a nepadá mi to tam," řekla Kulichová.

Problémem je také komunikace, jelikož trenér Mehmet Can Öztürk mluví pouze turecky. Pokyny při oddechových časech tak Kulichové často musejí tlumočit spoluhráčky.

"Ty jsou však občas unavené a nechce se jim překládat, takže někdy si to musím přebrat sama nějakým způsobem," popisuje česká pivotka. "Teď máme asistenta, který anglicky umí, ale při zápasech nesmí na lavičku," dodala.

V týmu jsou jen tři cizinky, vedle Kulichové je to černohorská pivotka Ana Perovanovičová a americká rozehrávačka Julie McBrideová. "Nemůžu říct, že jsme úplně špatná parta, ale v Čechách to je v tomhle ohledu o hodně lepší. Alespoň pro mě. Myslím si, že kdyby to bylo o trochu lepší, projevilo by se to i na výsledcích," míní Kulichová.

Po letech, kdy pravidelně střídala domácí soutěž s Euroligou a byla v permanentním zápřahu, bojuje také s tím, že vytížení není takové, jelikož hraje jeden zápas týdně. "Tomu jsou uzpůsobeny i tréninky. Někdy trénujeme jen jednou denně, což mi přijde málo. Ale tak je to tady prostě nastavené a já s tím nic neudělám," řekla.

Má tak dost času, aby se seznámila s Istanbulem. "Město je krásné, líbí se mi tady. Ale nebaví mě pořád všude jezdit taxíky. Už se těším domů do menšího města, kde si zařídím svoje auto. Dopravní zácpy jsou tu opravdu hrozné," popisuje.

Zatím netuší, zda pro příští sezonu zůstane, nebo se vydá za další zkušeností. Rozhodovat se bude i podle přítele, slovenského basketbalisty Petera Sedmáka, který hraje v Bulharsku. "Příští sezona je ještě otevřená. Přemýšlím nad tím. Chtěli bychom hrát někde spolu," prozradila. "Do Vánoc jsme se ještě občas vídali, ale po Novém roce už se skoro nevidíme. On hraje dvě ligové soutěže, takže nemáme moc času," dodala.

Do Turecka se každopádně vrátí minimálně na přelomu září a října, kdy se tam koná mistrovství světa. "Účast mě láká. Už mi volal reprezentační trenér pan Blažek, zda se mnou může počítat do širšího kádru, tak jsem mu řekla, že ano. Ale teď musím dohrát sezonu tady, hlavně zůstat zdravá a pak se začnu soustředit na reprezentaci," dodala.

Autoři: ,


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze