Reaguje na rozhovor, který jeho sestra poskytla Magazínu MF DNES a její prohlášení, která citoval server iDNES.cz. "Opravdu jsem se nestačil divit, co všechno jsem se dozvěděl. Nechci nijak komentovat osobní vztahy v naší rodině, ale považuji za správné označit alespoň ty největší nepravdy, které se tam objevily," zveřejnil Petr Záhrobský na svém webu.
Co napsal ve svém prohlášení?
Trénink a zdraví
"Trénoval jsem pod tátovým vedením společně se Šárkou mnoho a mnoho let, takže si myslím, že o jejím tréninku v minulosti něco vím. Nemyslím si, že byl na Šárku tvrdší než na mě, skoro bych řekl, že to bylo obráceně, ale to je vždy subjektivní. Když bylo Šárce 12 let, tak s námi žádný asistent nespolupracoval a tudíž nemohl tvrdit, že si ke mně táta nedovolí to, co k Šárce. Není pravda, že náš trénink neměl systém a že nás přetěžoval.
Naopak, náš trénink byl vždy velmi všestranný a zahrnoval řadu vyrovnávacích cvičení. Do dneška si například pamatuji sadu dvaceti protahovacích cviků, které jsme doma po trénincích dělali. Procvičovali jsme i chodidla, aby tolik netrpěla v lyžařských botách, které nebyly na takové úrovni jako dnes. A pokud jde o Šárčino cvičení s činkou v osmi nebo deseti letech, tak bych jen dodal, že šlo o dřevěnou činku, kterou jí táta vyrobil, aby mohla napodobovat moje posilování. Nejpádnějšími důkazy o tom, že náš trénink nebyl špatný, jsou ale naše a zejména Šárčiny skvělé výsledky a fakt, že Šárka jako jedna z mála současných špičkových lyžařek prochází svojí kariérou bez zranění.
Už odmala jsme byli oba pod dozorem lékařů a pravidelně jsme dvakrát do roka chodili na výkonnostní a funkční testy do sportovní laboratoře v Praze. Když táta viděl, že pro naši kondiční přípravu nemá dostatečné vědomosti, našel pro nás kondičního trenéra. Od roku 2001 nebo 2002 jsme oba začali mít k dispozici regenerační linku a byla to právě Šárka, která ji v prvních letech téměř nevyužívala, přestože jsem jí to doporučoval já, táta i kondiční trenér.
Petr Záhrobský, otec a bývalý trenér Šárky
Slalomářka Šárka Záhrobská
Vrcholový sport ve své podstatě nemůže být zdraví prospěšný, každý vrcholový sportovec to ví a ví to i Šárka. Extrémní tréninková zátěž nutně vede k přetěžování některých partií. Ve věku 18 let by už měl být člověk schopen sdělit, co ho bolí a co mu vadí a pokud své problémy popsat nedokáže, těžko může o mnoho let později svalovat vinu na trenéra. Navíc už posledních pět let je za kondiční přípravu Šárky zodpovědný někdo jiný a ne táta. Pokud byl její zdravotní stav v minulosti tak špatný, jak mohla být mezi nejlepšími na světě v kategorii žáků, juniorů i dospělých? Jak to, že o tom nikdy nikde nemluvila a přichází se svými obviněními až teď?"
Vykání
"Šárku nikdo nenutil, aby tátovi vykala. Tento zvyk vznikl kdysi dávno mezi mnou a tátou v dětské hře a Šárka se k tomu připojila. Když se jí to přestalo líbit, tak prostě s vykáním přestala. Já tátovi vykám dodnes, (upozorňuji, že dobrovolně!) a i když je to určitě zvláštnost, nevidím v tom nic dramatického. Znám rodiny, kde děti oslovují rodiče křestními jmény a nikdo se nad tím nepohoršuje.
Petr Záhrobský ml.Třicetiletý Petr Záhrobský se na rozdíl od sestry nedokázal prosadit mezi absolutní elitu, ale dvakrát se stal celkovým vítězem Evropského poháru v superobřím slalomu a skončil i druhý v jeho celkovém hodnocení. Pětkrát bodoval v závodech Světového poháru, má na svém kontě i zlato z univerziády, startoval na třech olympijských hrách a šesti světových šampionátech. V současnosti se připravuje pod vedením svého otce. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. |
Když jsme byli v pubertě, tak na nás byl táta velmi přísný a o tréninkových záležitostech se s ním moc diskutovat nedalo. S odstupem času a z pohledu dospělého člověka to ale hodnotím jako přirozené. Později samozřejmě diskuze možná byla a moje i Šárčiny názory táta respektoval.
Znovu opakuji, že odmítám podezření v souvislosti s anonymními zprávami. Je to absurdní i proto, že před čtyřmi roky, kdy je měl dostávat pan Bank, táta neměl počítač a neuměl pracovat s e-mailem."
Táta
"Je sice pravda, že táta chválí velmi málo, ale já i Šárka jsme od něj mnohokrát slyšeli, že jsme mu udělali radost, že se něco povedlo apod. Táta má prudkou a impulsivní povahu a skutečně nejde pro ostré slovo daleko, ale je to pod vlivem nějaké konkrétní situace a jak rychle se rozčílí, tak rychle zchladne. Mnoho lidí ho nemá rádo, protože opravdu nebere ohledy a jde tvrdě za svým. Ve spoustě věcí s ním nesouhlasím a jsou věci, které bych dělal jinak, ale pro mě a pro Šárku táta udělal maximum. Když před 20 lety chodil ve Vítkovicích s bodlem a palicí po kopci a dělal do zmrzlé země díry pro tyče na trénink, těžko to dělal jen pro sebe a svoji sebeprezentaci."
