Německý triatlonový server Tri226.de ho před pěti lety nazval nekorunovaným králem světového ironmanu. A přestože bude Petru Vabrouškovi v září 44 let, každým rokem vylepšuje vlastní světový rekord v umístění v nejlepší desítce na profesionálních podnicích série Ironman nebo Challenge.
Šestým místem v květnovém závodu na Tchaj-wanu pokořil kulatou stovku. Daleko za ním jsou další vytrvalci.
„Je to krásný milník, ale nějak cílevědomě jsem k němu nesměřoval. Prostě už léta rád závodím a na velkých závodech se mi vždy výsledkově dařilo. Na stovku jsem dosáhl zhruba ve 115 startech, takže je to slušná bilance,“ těší železného muže z Malenovic, který s aktivní kariérou zdaleka nekončí. „Už bude samozřejmě čím dál obtížnější nějaká další umístění na pódiu přidat, ale zbraně ještě rozhodně neskládám.“
Ze závodů profesionální série Vabroušek vybral a okomentoval pro MF DNES podniky, které jsou podle něho NEJ.
Nejoblíbenější
Asi Ironman Brazílie. Koná se vždy na jaře už v letním počasí, takže si díky němu nastartuji domácí letní sezonu vždy o něco dříve. Tamní tratě jsou profilově velmi pestré, plave se v nádherném čistém moři. Atmosféra nemá daleko do té karnevalové.
Nejtěžší
Profilově asi Ironman USA v Lake Placid. Z kopců tam nevypadnete na kole ani na běhu. Stejně tak je tam nevyzpytatelné počasí. Může být zima a déšť stejně jako úporné vedro. Současně patří k nejkrásnějším. Plave se v křišťálově čistém jezeře, cyklistika i běh se odehrává v hlubokých lesích s výhledy na olympijské můstky a sjezdovky.
Nejexotičtější
Ironman Malajsie. Konal se tradičně v únoru, takže po víkendu stráveném s rodinou na lyžích jsem ten další vždy závodil v teplotách kolem 40 stupňů Celsia a při téměř stoprocentní vlhkosti. Byl to skutečný test psychické i fyzické odolnosti. Podmínky byly tak kruté, že stejně závod protrpěli i soupeři, kteří se tam na něj připravovali třeba dva měsíce dopředu. Možná je to vysílilo víc než mě přechod z mrazu a sněhu doma. Z Malajsie mám možná nejvíce medailových umístění ze všech top závodů.
Nejrychlejší
Budou čtyři. Challenge Roth v Německu, Challenge Alemere v Holandsku, Ironman Frankfurt a Ironman Florida. Rovinaté tratě, příznivé klima a mohutná divácká kulisa (ve Frankfurtu až 200 tisíc diváků kolem trati).
Petr Vabroušek absolvoval závěrečnou přípravu na Marathon des Sables v izraelském Eilatu - s bagáží běhal po plážích Rudého moře i v nedaleké Negevské poušti.
Já jsem nejrychleji zajel v roce 1999 v Almere (2. místo na mistrovství Evropy) za 8:04:11 hodiny. O rok později jsem se tam vrátil prolomit 8 hodin, ale celý závod provázela silná bouře. Sice jsem vyhrál, ale jen za 8:15...
Nejdrsnější
Ironman Japonsko na ostrově Hokkaidó v roce 2013. Přiletěl jsem jen tři dny před startem, a tudíž nebyl čas projet si náročnou, extrémně kopcovitou trať na kole. V závodě samotném pak panovala krutá zima a hustý déšť. Ve sjezdech jsem tak trvale ztrácel čas na soupeře, kteří měli trať dobře projetou. Podobné podmínky mi ale obecně svědčí, a tak jsem zase získával ve stoupáních a hlavně v závěrečném maratonu. Nakonec jsem vybojoval 2. místo za mistrem Evropy z Dánska. Podobně těžký závod s ještě drsnějším profilem a počasím jsem loni absolvoval v Norsku. Legendární Norseman, který má navíc plavání v ledovém fjordu, ale není součástí uvedených sérií.
Nejslavnější
Určitě mistrovství světa Ironman (Ironman World Championship) na Havaji. Nepatří do kvalifikační série Ironman. Ta naopak slouží ke kvalifikaci do tohoto závodu. Díky stabilním výsledkům jsem se tam jako jediný profi závodník na světě kvalifikoval 15x v řadě.
Závodní týden na Havaji je vždy doslova svátkem triatlonu. Ironman se tam ve svých objemech (3,8-180-42,2 km) narodil a dodnes všichni triatleti sní o startu tam.
Nejbláznivější
Asi Ironman Utah zhruba před osmi lety. Měl jsem už tehdy elektronické řazení a při odevzdávání kol do depa, den před startem, mi soupeř poradil, ať si vezmu baterku domů. Že se hodně kradou. Druhý den mi skvěle vyšlo plavání, ale v úvodním sjezdu z depa jsem si všiml, že jsem baterku do rámu nenacvakl a nemůžu řadit. Musel jsem se vylámat zpět do depa a poprosit řidiče kamionu s taškami závodníků, aby mě pustil do návěsu, kde byly naše batohy. Až jsem přelezl všech asi 2 700 tašek a našel tu svoji, tak jsem si vzpomněl, že baterka je přilepená s tyčinkami v sáčku na řidítkách.
Petr Vabroušek na trati Ironmana.
Večer jsem tušil, že bych si na ni ráno nemusel vzpomenout, a tak jsem si ji tam připravil. Bylo by stačilo ji vyndat a nacvaknout za jízdy. Takto mě to stálo 12 minut zbytečného zdržení. Prvního profi soupeře jsem předjel až na stém kilometru, ale nakoplo mě to tak, že jsem v cíli ještě stihl vybojovat alespoň osmé místo.
