Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Svoboda asi nepoběží ani na Julisce. Už si připadám jako lhář, říká

Překážkář Petr Svoboda | foto: Petr Lemberk, MAFRA

7 2014
Nemusel říct ani slovo, už při pohledu do jeho tváře bylo jasno. Petr Svoboda, překážkářský mistr Evropy, kterého v posledních letech neustále trápí zranění, pondělní memoriál Josefa Odložila zřejmě nepoběží.

V pátek na předzávodní tiskové konferenci seděl na kraji stolu se zklamaným výrazem a když dostal slovo, potvrdil to, co se dalo očekávat. "Hrozně rád bych řekl, že se vracím, ale bohužel to nejde. Stávají se mi divné věci," prohodil smutně 29letý atlet pražského Olympu.

Jaké divné věci?
Nebolí achillovka ani nic jiného, trénink je super, zabíhám si osobáky... A pak si promáčknu koleno a zase musím vysvětlovat, proč nebudu závodit. Mrzí mě, že tu sedím a musím se omlouvat, už si někdy připadám jako lhář. Vždycky řeknu, že někde poběžím, pak lidi kouknou na startovní listinu - a Svoboda nikde. Je mi to trapné, všem se omlouvám.

Víte už, co přesně s kolenem máte?
Minulý pátek jsem byl u profesora Koláře. Potrhaného prý nic není, menisky jsou taky v pořádku. Už zkouším běhat, ale nemůžu patu přitáhnout pod zadek, nemůžu si sednout na paty. Při podřepech v posilovně to nebolí, ale nezkoušel jsem techniku překážek.

Máte strach?
Mám, je to ve mně už zakořeněné. Někdy jsem jak blázen, bojím se i vyjít schody, koukám, jestli někde není kapka vody, abych neuklouzl. Teď jedu rovnou na sono, když dobře dopadne, zkusil bych aspoň jeden trénink. Klidně ať zaběhnu špatný čas, je mi to jedno. Hlavně abych doběhl v pořádku do cíle.

V závodě to opravdu nepůjde?
Kdybych v tréninku zaběhl čas, který by byl hodný tohohle mítinku, možná bych si na start stoupl a zkusil to doběhnout. Už kvůli sobě, kvůli hlavě - abych si dokázal, že to zvládnu. Ale fakt všechno záleží na tom, jak dopadne vyšetření. Že se objevím na startu, to je spíš teorie. Když už jsem návratu tak blízko, nechci nic pokazit.

Na návrat už čekáte tři roky. Psychicky to musí být velký nápor...
Je to tak. Zkoušel jsem počítat, jak dlouho přesně už nezávodím, pak jsem se na to radši vykašlal. Blbě se mi hledá motivace. Ani nevím o nikom, kdo by se po takové době vrátil na nejvyšší úroveň. Ale cítím, že to mám v sobě. Kdybych věděl, že ne, už to dávno zabalím. Vím, že ta atomovka tam někde je a věřím, že ještě při závodě bouchne.

Napadlo vás zkusit psychologa?
Mám problém někoho k sobě takhle pustit. A myslím, že tři roky zpackaného sportovního života je těžké rozebrat. Musím to prolomit tím, že aspoň jednou proběhnu cílem. Klidně poslední. Hlavně, když zvítězím sám nad sebou.

Přepadne vás někdy krize?
Každé ráno, když se musím nutit do cvičení, která se pořád opakují. Ale ještě to musím zkoušet, neumím si pomoct. Do sportu jsem se zamiloval tak hloupě a poznal jsem tak krásné chvíle, že se jich najednou neumím vzdát. Asi by někdo měl přijít, dát mi facku a říct: už se prober. Zkus to a když to nevyjde, tak čau. A ono to tak možná brzy dopadne.

Jste na to připravený?
Ne. Nejsem. A kdo ví, jestli někdy budu. Byl jsem na vrcholu, získal zlato, byl jsem připravený vyhrávat dál. Pak jsem se zranil a smířit se s tím, že už nikdy nebudu stát na startu? To hrozně bolí. Skoro jako láska. Možná je to blbé přirovnání, ale jinak to vyjádřit neumím.

Co si teď tedy nejvíc přejete?
Strašně si přeju ještě zaběhnout takový výkon, že se z něj spousta lidí posadí na pr... Kvůli tomu chodím na tréninky - abych ukázal, že to ve mně je a bude. Věřím, že bude platit: bolest dneska, zítra síla.







Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze