Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bob je nebezpečný, to mě na něm láká, říká sprinter Svoboda

Petr Svoboda (vlevo) a Dominik Dvořák při focení kalendáře. | foto: Václav Mudra

8 2015
Roztlačit těžký stroj a pak do něj hbitě naskočit. Elitní atlet Petr Svoboda si na trenažeru v Liberci poprvé vyzkoušel jízdu v bobu. Halový mistr Evropy v běhu na 60 metrů překážek z roku 2011 vážně uvažuje o kariéře bobisty. „Když jsem o té možnosti slyšel poprvé, vybavil se mi kultovní film Kokosy na sněhu,“ směje se Svoboda.

Jak nápad s přesednutím do bobu vůbec vznikl?
S bobisty se znám dlouho a narážím na to, že ze sprinterů se často stávají bobisté. Je mi třicet, mám už nějaký atletický věk a boby jsou pro mě obrovskou výzvou. Můžu v nich uplatnit to, co je mojí předností a to je síla a dynamika. Na boby je síla prioritní a já jsem typ, který má posilovnu rád. Ale proti bobistům jsem fakt nicotný, protože to jsou obrovský chlapi.

V bobu také můžete uplatnit svou sprinterskou rychlost, že?
Já doufám, že budu rychlejší než kluci. Ale něco jiného je běžet individuálně rovinku a něco jiného je tlačit do bobu. To se pak ukáže síla startu. Já jsem míval starty dobré, tak bych snad mohl být bobistům přínosem.

Boby jsou nebezpečným sportem. Nemáte z toho obavy?
Trochu ano, protože samozřejmě vím, že ve zledovatělém korytě se stávají i smrtelné úrazy. Jako brzdař svěřujete svůj život tomu, kdo bob řídí. To je riziko. Přítelkyni se moc nelíbilo, když se dozvěděla, že bob jezdí i rychlostí 135 kilometrů v hodině. Ale to nebezpečí je zároveň další věc, která je pro mě obrovským lákadlem.

Kdy plánujete zakončit atletickou kariéru?
To vůbec nevím. Teď se cítím dobře, tři roky jsem kvůli zranění odpočíval. Mám před sebou vidinu olympiády v Riu. Boby mě ale lákají. Bylo by pěkné jet pak i na zimní olympiádu. Byl bych první z českých mužských sportovců, komu by se to podařilo.

Jak je pravděpodobné, že z vás skutečně bude bobista?
Řekl bych tak na 99 procent. Spousta kluků to dělá při práci, připadají mi trochu jako dobrovolní hasiči. Proč bych to já nemohl dělat při atletice? Zbohatnout se na tom nedá, kluci si moc nevydělají, ale svůj sport milují. Chtěl bych českým bobům pomoct.

V Liberci jste si zkusil jízdu na trenažéru. Kdy vás uvidíme i na opravdové dráze?
To se může stát v nejkratší době. Jsem typ, co musí pořád něco zkoušet, takže když mi dají tretry a někdo ten bob bude řídit, klidně se svezu i na ledě. V tomhle jsem extrémista.

Překvapila vás něčím jízda v bobu?
Měl jsem představu, že dvojbob je větší, ale on je ve skutečnosti malý. Zato ale těžký. Aspoň vím, proč ti chlapi mají takové svaly - musí tlačit pořádnou váhu.

Po svých vleklých zdravotních trablech už jste definitivně v pořádku?
Nikdy už to nebude sto procent, operovaná achilovka je pryč a pobolívá mě i ta druhá, jak jsem ji léta přetěžoval. Už jsem na tom jako Tomáš Dvořák: Když mě nic nebolí, tak si říkám, co zas asi přijde.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze