Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šulan se vrací. Po šesti letech stojí v hokejbalové brance

Brankář plzeňských hokejbalistů Petr Šulan zasahuje při utkání proti Vlašimi. | foto: Milan Podpera

19 2016
Před sedmi lety zvedal nad hlavu zlatý pohár pro hokejbalové šampiony, mistrovství světa 2009 se navíc tehdy konalo v jeho rodné Plzni a finále proti Indii sledovalo v hokejové hale téměř sedm tisíc lidí. Gólman Petr Šulan pak mezi tyčemi dotáhl ještě jednu sezonu, než dostala přednost práce.

„Nastoupil jsem jako kustod a masér u plzeňských hokejistů, na zimáku trávím většinu času. A když nějaký zbýval, věnoval jsem ho hlavně rodině,“ vysvětluje Šulan, dnes čtyřiatřicetiletý dvojnásobný otec.

Jenže vytlučte z hlavy sport, který vám přinesl tolik radosti. Když se mu v zimě ozval šéf hokejbalové Plzně Josef Kadaně, zda by nechtěl na jaře znovu „přičuchnout“ k extraligové kabině, kývl.

„Máme výborné brankářské duo. Ale ti kluci nemají moc zkušeností s play-off. Potřebovali zkušeného parťáka a Petr je přesně ta osoba, která to splňuje. Kvalita, přehled, výborná práce s holí. Navíc je stále jedním z nás, klubista,“ vysvětloval Kadaně na webu HBC Plzeň.

Šulan tak poté, co s hokejovou Škodou oslavil extraligový bronz, znovu oblékl výstroj. „Stihl jsem dva tréninky, než začalo play-off. Byli jsme domluvení, že ve čtvrtfinále proti Třinci chytat nebudu, ale nakonec se to vyvinulo jinak. Trenéři rozhodli, že se protočíme všichni tři,“ usmívá se Šulan.

Do hry šel ve druhém čtvrtfinále. Výsledek? 3:0, hned na úvod vychytaná nula. „Měl jsem obavy, abych to klukům nezkazil. Naštěstí do dopadlo dobře.“

Jako gólman Šulan léta kloubil hokej i hokejbal. Z plzeňské hokejové juniorky se ale do ligového týmu neprosadil, chytal v Berouně, Klatovech či Rokycanech.

To hokejbalová kariéra je zářivější. Už v roce 2002 si z juniorského šampionátu v Champery přivezl zlato, odchytal tam celý šampionát. „Toho si cením možná víc než titulu z mistrovství světa v Plzni. Tam mi nevyšlo semifinále proti Slovákům, boj o zlato jsem sledoval jen ze střídačky,“ vzpomíná.

Teď je po šesti letech opět v zápřahu. Minulý víkend Plzeň doma rozehrála semifinále proti Kladnu. První zápas padla 2:4, odvetu - se Šulanem v brance - už Mečouní zvládli a po vítězství 3:1 stav série srovnali. „Moc toho na mě nešlo, skoro k ničemu je kluci nepustili,“ chválil tým Šulan.

Změnil se hokejbal za dobu, co nehrál? „Hra je podobná, o malinko rychlejší, běhavých kluků je hodně. Ale hlavně mi přišlo, že se hokejbal přiostřil. Dřív se hrálo tvrdě, ale teď je to občas maso. Některé zárkoky jsou zbytečné,“ srovnává.

Pozítří semifinále pokračuje na kladenském zimáku. „Hrajeme na čtyři lajny, oni jen na tři. Myslím, že na té větší ploše by to mohla být výhoda pro nás,“ věří Šulan.

Zda nastoupí, nechá na trenérech. Nicméně k hokejovému bronzu v roli kustoda touží přidat další medaili. A třpytivější.

Autor:


Témata: hokejbal




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze