"Zatím jsem spokojený," říká také karlovarský lyžař jezdící letos v barvách nového českého týmu Atlas.
První na Kangaroo Hoppet, osmý na Dolomitenlaufu, šestý na Jizerské padesátce, devatenáctý na Marcialonze. Po čtyřech závodech z devíti to pro Nováka znamená zatím celkově sedmé místo.
A to mohl být ještě o něco výš. Na Dolomitenlaufu měl čtvrté místo na dosah, jenže Italové byli zkrátka proti. Čtyřčlenná skupina karlovarského lyžaře jednoduše zablokovala. Výsledek? Propad na osmé místo. "A v tom je na bodech hodně velký rozdíl," ví Novák.
Jenže s tím nic nenadělá. Alespoň letos ne. Mezi Čechy je sám a spolehnout se nemůže ani na pomoc kolegů. Rodinný tým, jakým je Atlas už druhého takového lyžaře jako je Novák jednoduše nemá, a tak musí taková příkoří prostě překousnout.
"Nebylo to úplně fér, jsou ale tak uznávaní, že si k nim nikdo nic nedovolí. I když si myslím, že některé věci tam z jejich strany byly i na diskvalifikaci," kroutí hlavou Novák.
Jenže série jako FIS Marathon Cup nebo Ski Classics zkrátka nejsou Světovým pohárem, nejsou tolik sledované, a tak si tady závodníci mohou leccos navzájem dovolit a projde jim to. O tom by mohl vyprávět i Novákův loňský kolega Stanislav Řezáč, který za posledního půl roku hned dvakrát měnil týmové barvy.
"U něj ale tolik nezáleží na tom, v jakém týmu je. Standa je prostě persona, obrovsky uznávaný závodník a všichni kolem mají k němu obrovský respekt. Jedno jakou má na sobě kombinézu, každý ho zná a když potřebuje, tak ho také každý pustí. K němu si nikdo nic nedovolí."
Petr Novák letos sice už také patří mezi elitní laufaře, vždyť ve FIS Marathon Cupu dělí jeho a Řezáče pouhá dvě místa, jenže málo platné, mezi závodníky platí stále za nováčka. "Ještě si mě tolik nepamatují, takže mám trochu jiné podmínky na trati než Standa," usmívá se Novák.
