„Být v mém věku druhý v Evropě a třetí na mistrovství republiky je dobré, užívám si to,“ říká 37letý závodník, jenž o víkendu vyráží jako divák do belgického Zolderu. Orion tam totiž bude mít svého pilota Martina Doubka v automobilové sérii Nascar Whelen Euro.
V Lokti jste měl při neúčasti Petra Smítky hodně blízko i ke stříbru, které nakonec získal o čtyři body před vámi Jaromír Romančík. Mrzí vás to hodně?
Díky neúčasti Péti ta naděje byla, ale když jsem se už před sezonou díval do startovky, říkal jsem si, že bych se chtěl pohybovat kolem pátého místa. Bojoval jsem o druhé, to je pro mě odměna. Navíc třeba závod ve Vranově jsem odjel v bolestech, protože jsem se předtím zranil na slovenském mistráku. Nešlo to bez prášků a nejde doteď, ještě v týdnu předtím jsem netušil, jestli v Lokti vůbec nastoupím. Jára měl výhodu, že byl zdravý.
V jeho prospěch rozhodla především první rozjížďka.
Zavíral mě tam Martin Finěk, být to někdo cizí, opřel bych se do něj pořádně, ale tady jsme byli kamarádi, tak jsem do toho tolik nešel. Zbytečně jsem musel hodně točit a výjezd z první z zatáčky byl proto pomalý. Pak jsem ještě dostal kámen do brzdy, ale to je motokros.
Jaké to jinak byly závody?
Já to mám v Lokti rád, je to světová trať. Jsou tam místa, která mě hodně baví, i taková, kde mi to nejde, protože to tam klouže. Byla zima, poslední závod, takže tam bohužel bylo málo lidí a atmosféra připomínala spíš krajský přebor. V tomhle to bylo smutnější.