Po životním úspěchu říkal, že tomu nemůže uvěřit, v Praze však už měl jasno. „Už tomu věřím, je to naprostá paráda. A doufám, že to bude cinkat i v příštích letech,“ povídal.
Závod trval celý den - kdy jste začal věřit, že byste mohl dosáhnout na medaili?
I když to postupně vypadalo líp a líp, snažil jsem se na to nemyslet. Věřit jsem začal až ve chvíli, kdy jsem při závěrečném běhu kombinovaném se střelbou po poslední, čtvrté střelbě vybíhal čtyři vteřiny za Maďarem Kaszou. Byl jsem si téměř jistý, že ho předběhnu.
Kde se ve vás brala ta jistota?
Že bych měl natrénováno? (úsměv) Do „kombi“ jsem šel na třetí pozici, ale Kasza mi hned po první střelbě utekl o padesát metrů a držel se přede mnou do posledního kola. Já napřed nechtěl moc hnát, abych střílel v klidu, ale už jsem cítil takovou euforii. A při posledním běhu se mi zdálo, že letím, běželo se mi úžasně.
Individuální medaile pětibojařů z OH a MSOlympijské hry
Mistrovství světa
|
Dá se říci, že se vám splnil sen?
To si pište! Ještě před během se střelbou jsem si říkal, že když skončím do desítky, budu nadšený. Vždyť to bylo teprve moje druhé mistrovství světa! Na medaili jsem dlouho nemyslel, jenže ono to vyšlo.
Všechno ale mohla pokazit předchozí jízda na koni, která vám nevyšla na červencovém ME v Maďarsku, kde jste namísto zisku rýsující se medaile skončil dvacátý. Měl jste nyní na koně štěstí?
Koně byli obecně ve Varšavě úžasní. V jízdě nikdo nedělal výrazné chyby, čistě jeli i ti, co moc jezdit neumějí. Jízdu jsem si užil. Po ní jsem byl třetí, ale byly tam strašně malé rozdíly.
V úvodu šampionátu jste s „navrátilcem“ Davidem Svobodou, olympijským vítězem, skončili ve štafetě čtvrtí. Zůstat kousíček od bronzu - to vás nesrazilo?
Z toho jsem byl smutný, střílel jsem hůř než obvykle. Na motivaci mi to ale neubralo, ostatní disciplíny jsem měl dobré. V tom duchu mě povzbuzoval i David, který je mým vzorem.
Kam umístíte svoji první velkou seniorskou medaili?
Před mistrovstvím světa jsem se přestěhoval do nového bytu, který obývám se dvěma kamarády. Pověsím ji tak, aby byla vidět.
O Davidu Svobodovi jste už hovořil - komu ještě vděčíte za zatím životní úspěch?
Mamce? Taťkovi, který reprezentoval v plavání i v moderním pětiboji? Kamarádovi Martinu Potůčkovi, který mě, když jsem na střední škole nechal hokeje, zlákal na pětiboj? Určitě trenérům Jakubovi Kučerovi, Robertovi Kopeckému, se kterým jezdíme na koni, Janu Miňovi, s nímž děláme šerm... Těch lidí je hodně.
