Když Sagan o svém nejvyšším nadřízeném mluvil, většinou chvíli vážil slova. Novináře totiž zajímalo hlavně to, co si od Tiňkova vyslechl po začátku sezony, který jemu osobně ani týmu nevyšel podle představ.
„Oleg ode mě očekával víc, já od sebe taky. Nejsem ten typ člověka, kterému by bylo všechno jedno, i když tak třeba na někoho působím,“ říkal Sagan. „Všichni si myslí, že budu vyhrávat, ale na startu je nás dvě stě... Oleg to myslím chápe. Měli jsme rozhovor po Paříž-Roubaix a nebylo to přímo negativní.“
„Peklo severu“ Saganovi nevyšlo, skončil třiadvacátý. Mohl rozhodně myslet výš, v závěru ho však zradilo kolo: kvůli potížím s přehazovačkou se nestačil dostat do špice a spurtovat o vítězství. Tiňkov proto od něj chtěl vědět, proč zatím v novém dresu nezáří tak, jako v předchozích sezonách, kdy závodil za stáj Cannondale.
„Nedefinoval bych to tak, že jsem byl na koberečku. Rozebíralo se, s čím je Oleg spokojený, s čím ne, čeho se vyvarovat,“ prozradil trojnásobný držitel zeleného trikotu z Tour de France. „Když se potkáme, je to normální debata mezi lidmi. Nevím, jak vy Olega vidíte, jestli jako někoho se samopalem, kdo střílí lidi... Takový ale on rozhodně není.“
A jaký tedy je?
„Ví, co dělá. Některé věci se mohou zdát nepochopitelné, lidé se třeba ptají, proč je dělá. Ale on za nimi vždy něco vidí,“ má jasno Sagan.
Na Tour pomůže Contadorovi
Možná naráží na konec týmového manažera Bjärna Riise, který přišel po závodě Tirreno-Adriatico. Tam se měl dánský vítěz Tour de France z roku 1996 s Tiňkovem pohádat, následně byl „suspendován“, ztratil na tým vliv... A o pár dní později skončil definitivně.
„Já jsem tohle rozhodnutí nemohl ovlivnit, nijak se nad tím nezamýšlím,“ pokrčil rameny Sagan. „Byl bych rád, kdyby Bjärne v týmu byl dál, ale není. Mám plnit svou roli jezdce, to dělám.“
Mezi jeho úkoly však patří především vítězit, což se v této sezoně zatím příliš nedaří. Jediný etapový triumf přišel v šesté etapě Tirreno-Adriatico - a to rozhodně nemůže Saganovi stačit.
„Chtěl bych dosáhnout víc,“ netají. „Byl jsem na důležitých závodech v první pětce, často jsem byl vpředu, ale něco málo chybělo, abych byl na bedně. Nejsem zklamaný nebo odrovnaný, to ne. Dívám se dopředu, velkým cílem je Tour.“
Tam se Sagan pokusí počtvrté za sebou získat zelený trikot pro nejlepšího spurtéra. Tentokrát to však bude mít o něco těžší, bude muset víc pracovat pro tým. „Čeká mě jiná Tour než v minulých letech,“ vytušil. „Díky Albertovi (Contadorovi) máme velmi reálnou šanci získat žlutý dres. A taky já se budu muset pro tenhle úkol obětovat. Uvidíme jestli bude zelený dres reálný.“
„Nejsložitější období? Když mi bylo patnáct“
I kdyby Sagan pro Contadora pracovat nemusel, stejně by to neměl jednoduché. Sám cítí, že pohled soupeřů na něj se hodně změnil.
„Dřív si na mě nikdo až tak velký pozor nedával. Ale teď už si uvědomují, že můžu dokázat i to, co vypadá na první pohled jako nemožné,“ zamyslel se. „Jsou na to připravení - a to mi závod komplikuje. Lidi mi říkali, že to bude čím dál těžší, a je to tak. Cyklistika není lehký sport, já si to uvědomuji. Ale i to je jeden z důvodů, proč ji dělám.“
Vzhledem k tomu, že si stále zvyká na nové prostředí a výsledky nejsou podle představ, dalo by se usuzovat, že Sagan prožívá nejsložitější období kariéry. On to tak ale nevidí.
„Proč by to tak mělo být?“ zeptal se, když na tohle téma přilétla otázka. „Nejsložitější to bylo, když mi bylo patnáct a nevěděl jsem, jestli se cyklistikou uživím. Teď už vím, že jo.“
