Nejen proto, že belgická média už na jaře napsala, že Sagan má charizma této cyklistické legendy.
Také proto, že stejně jako Merckx vítězí po celou sezonu, na různých profilech a často také v závodech, kde platí „Všichni proti Saganovi“. Jen vzpomeňte na letošní Flandry.
Říkají o něm, že je Michaelem Jordanem svého sportu. Francouzský list L’Equipe jej nazval monstrem.
Ale je to stále jen člověk.
Slovensko nyní nemá ve světě lepšího vyslance. „Už si nás aspoň tolik nepletou se Slovinskem,“ směje se Sagan.
Pouze v září na chvíli zapochyboval o výdrži vlastního těla. Už toho bylo moc, dumal nad sezonou, kterou si ještě opepřil olympijskou anabází na horském kole. Tehdy naznačil: „Uvidíme, jestli do Kataru vůbec odcestuju.“
Když se však deset dní před šampionátem rozhodl startovat, nikdo se ani moc nedivil. Jeho závodnické srdce opět zvítězilo.
Trénoval doma v Monaku, kde bydlí. Do Dauhá přiletěl na poslední chvíli, zatímco například Nor Kristoff tu byl dva týdny v předstihu a irský časovkář Mullen se připravoval tréninkem na ergometru v sauně.
Sagan přiletěl tři dny před závodem, jako poslední z favoritů.
„První den po příletu jsem prospal celý den, protože jsem předtím letěl přes noc,“ popisoval. „Další den jsem trénoval jen tři hodiny a říkal si: To je příliš. A v sobotu jsem se projel jen hodinu, protože bylo před velkým dnem.“
Go Slovakia! Cheer for us tomorrow! #UCIDoha2016 https://t.co/Wr4qLETKeb
Tlak obhájce světového titulu ze sebe na tiskové konferenci rychle shazoval: „Nejsem pod tlakem. Jeden titul mistra světa už mám. Tak co mohu ztratit?“
Načež sehrál v neděli vynikající taktickou partii.
V osamocené pravotočivé zatáčce, nacházející se v poušti 180 kilometrů od cíle, na větru tvrdě zaútočili Belgičané společně s Italy. Při akci, kterou reportéři přejmenovali na „Operaci pouštní bouře“, se zde zformovala vedoucí 26členná skupina, která už nikdy neměla být dojeta.
Sagan se do ní propracoval jako poslední.
Český lídr Zdeněk Štybar, ale i favorizovaní Němci v ní chyběli. Jejich stíhací jízda pak byla marná, přestože André Greipel tvrdil: „Ukázali jsme kolektivního ducha a nezabalili to.“ Frustrace Němců poté vyústila i v konflikt mezi Johnem Degenkolbem a Belgičanem Jensem Debusscherem, který se jejich práci na špici snažil strategicky narušovat.
„Belgičané by měli ukázat i trochu respektu. To co Jens a Iljo (Keisse) v naší druhé skupině dělali, mělo k respektu daleko,“ říkal Degenkolb.
Debusschereho posléze v rozčilení postříkal bidonem. „Jens žádal o občerstevení a já mu chtěl vyplnit přání,“ pousmál se.
Flash Quotes: Men Elite Road Race #UCIDoha2016 https://t.co/wlmc7MUOfZ https://t.co/fvkPbpHHFY
Sagan nejen že se na rozdíl od Němců, Španělů, Poláků či Čechů do první skupiny dostal, navíc zde měl zpočátku k ruce i kompletní tým.
Jen tři místa pro mistrovský závod letos Slovensko získalo, ale v klíčový moment byli bratr Juraj Sagan a Michael Kolář se svým lídrem. „Juraj ale později doplatil na boční vítr, když se mi snažil přivézt bidony, a nedokázal už se vrátit zpět,“ popisoval vítěz.
Opečováván Kolářem, nechal pak slovenský lídr na Belgičanech, ať se starají o tempo, a vyčkával na svou chvíli.
„Od 75. kilometru jsme udělali závod velmi tvrdým. Na to můžeme být hrdi,“ říkal belgický lídr Tom Boonen.
Pětadvacet mužů se vřítilo do posledního kola - a vyčkávalo.
„Dospěl jsem k názoru, že by bylo stupidní zaútočit, proto jsem si řekl, že si ponechám jednu kartu, a tou bude spurt,“ vysvětloval Sagan. „Neměl jsem co ztratit, jen jsem si pořád připomínal: Zůstaň v klidu, drž se jiných kol, nemusíš pracovat. Máš jeden výstřel, tak ať je to ten správný. Nikdy nevíte, co se ve spurtu může stát. Byla tam spousta sprinterů. Které kolo mám následovat? Je to pokaždé jako loterie.“
CYKLISTÉ MEZI MRAKODRAPY. Momentka ze závodu s hromadným startem na mistrovství světa v Kataru.
Vyvrcholení bylo soubojem tří gigantů, tří bývalých mistrů světa.
Boonen versus Cavendish versus Sagan.
Belgické komando rozjelo spurt pro Boonena. Naopak Mark Cavendish byl v tu chvíli zavěšen za Saganovo kolo. Potom 250 metrů před cílem Sagan vybočil doprava k bariéře. Brit na chvíli zaváhal, načež se vydal naopak doleva, kde se domníval, že bude mít víc prostoru. Jenže nenašel ho tam dost, byl zablokován a musel začít spurtovat znovu.
Sagan se naopak vpravo u hrazení prosmýkl ve skulině, kterou tu nechal Ital Giacomo Nizzolo.
„Měl jsem velké štěstí, že mě tam nezavřeli,“ líčil. „Možná to byl osud.“
Cavendish si naopak po závodě posteskl: „Sagan vpravo u bariéry projel, zato já narazil do zdi jiných jezdců a musel jsem přestat šlapat, abych objel Michaela Matthewse. Stihl jsem pak udolat Toma Boonena, ale nebylo to dostačující na Petera. Udělal jsem chybu. Je to frustrující. Přitom jsem měl tolik sil. Nevyhrál jsem stříbro, ztratil jsem zlato.“
Bronzový Boonen pochopil v koncovce závodu tíhu svých 36 let. „Potřebovali jsme mít ve sprinterském vláčku ještě o jednoho muže navíc. A nebo aby byl tenhle stupidně dlouhý závod bez diváků o hodinu kratší,“ říkal. „Ale pořád je lepší být bronzový než čtvrtý.“
Stříbrný Cavendish se vztekal.
A zlatý Sagan jásal.
Objal manželku, otce a parťáky, vychutnal si vítězné pivo.
„Jsem pořád v šoku,“ tvrdil nejprve.
Posléze přidal na tiskové konferenci opět kousek svých nenapodobitelných saganovských úvah: „Tolik věcí se musí sejít, abyste vyhráli mistrovství světa jednou. Vyhrát ho dvakrát, to už je možná osud. Musíte mít dobrou formu. Musíte mít štěstí. Musí být správný profil tratě. Kdyby v Kataru byla hora, nebyl bych šampionem. Stejně nemohu uvěřit, že jsem vyhrál znovu. Je to něco šíleného. Ale prostě se to stalo.“
V CÍLI. Slovenský cyklista Peter Sagan triumfálně dojíždí do cíle závodu s hromadným startem na mistrovství světa.
Byl to jeho rok. Ve Flandrech poprvé vyhrál klasický „monument“. Na Tour ovládl tři etapy a získal popáté zelený dres vítěze bodovací soutěže. Stal se premiérovým mistrem Evropy. Vybojoval titul šampiona seriálu World Tour. A v Dauhá teď obhájil světovou duhu.
„Máme štěstí, že žijeme v éře Petera Sagana,“ tvrdí komentář slovenského deníku Sme.
To štěstí nemá jen Slovensko, ale celá cyklistika. Neboť Sagan - vítěz je i Saganem - filozofem a Saganem - bavičem. Vytáhne autíčko na ovládání, dovádí s ním před hotelem a video je hned hitem sociálních sítí.
„Na tyhle vtípky má talent,“ říkal v průběhu sezony Ján Valach, jeden ze sportovních ředitelů stáje Tinkoff. „Ve vteřině vymyslí něco nového a celý tým se baví jako malé děti. Takový typ jezdce předtím v profipelotonu nebyl. Přitom Peter vedle toho zvládá i tvrdě trénovat.“
Příští rok - už v barvách týmu Bora - se Peter Sagan vydá na Tour, aby vyrovnal rekord šesti zelených trikotů německého spurtera Zabela.
„Zabel? To je kdo?“ vtipkoval letos v Paříži.
V září 2017 se potom v Bergenu může stát i prvním cyklistou historie, jenž získá duhový dres třikrát v řadě.
Momentálně se zdá, že nic pro něj není nemožné.
