Odplavala jste všechny tři závody. To asi nebylo v plánu, že?
Šlo o pětku, tu jsem nechtěla plavat. Zvlášť když už jsem měla splněný limit na olympiádu. Po diskusích jsme se dohodli, že by bylo dobré plavat desítku a pětku že už člověk nějak zvládne. Ani jsem neměla po Šanghaji pravidelný trénink a cítila jsem, že nemám rychlost. Na pětce plave každý sám na sebe, protože se startovalo intervalově. Na pětadvacítku jsem se rozhodla po desítce, protože jsem se necítila vůbec unavená a byla jsem nabuzená.
Vy však dlouhé závody moc nemilujete.
To byl strašný, strašný závod. Pro mě je to přemlouvání, ať plavu další a další hodinu. Ven z vody se jde po pěti hodinách a to je pro mě hrozná představa. Ale fyzicky jsem tentokrát vydržela až do konce. Všechno se mi sešlo.
Při pětce jste tušila už ve vodě, že byste mohla mít medaili?
Cítila jsem se dobře na celé trati. Do posledního kola jsem měla sílu a ještě trochu zrychlila. Tušila jsem, že by to mohlo být rychlé, zvlášť když jsem sjela čtyři soupeřky. Když jsem dohmátla, slyšela jsem jásot. Jen jsem nevěděla, jestli to nebylo: Jé, o kousek čtvrtá. Anebo že to cinklo. A ono dokonce stříbrně.
Jak probíhala pětadvacítka?
Plavalo se mi dobře, ale od třetího kola jsem nevěděla, jak dál. Strašně jsem se nudila a nebavilo mě to. Plavalo se osm okruhů, nasadilo se pomalé tempo a po půl kole se všichni zastavili, občerstvili a nikdo nechtěl plavat první. Tak jsem docela velkou část závodu odtáhla. Každý vyčkává, jestli nepřijdou vlny a neroztrhá se to. Holky za mnou plavaly jak kachny a to já nemám ráda. Takhle šílené to bylo až do posledního půlkruhu.
V něm jste výborně finišovala, že?
Až v posledních patnácti stech metrech se vytvořily skupinky, nás bylo na čele šest. V závěrečné rovince jsem bojovala s jednou Ruskou, abychom dohnaly čtyři holky před námi. Povedlo se ji přeplavat, pak ještě Portugalku a přede mnou byla další Ruska. Věřila jsem si na ni a povedlo se. V momentě, kdy jsem dohmátla, jsem viděla trenéra a věděla, že mám medaili. Hodil po mně klobouk, že smeká.
Čím si vysvětlujete, že jste si sáhla na medaili znovu po pěti letech?
V roce 2008 jsme měla problémy s rameny, ale zase jsem se dala dohromady. Plavala jsem teď s tím, že nemám co ztratit, ale nevím, v čem to přesně je.
Olympiáda je nejbližší cíl a pak uvidíte co dál?
To nevím, ale další čtyři roky asi plavat nebudu. Chtěla bych rodinu. Třeba ale začnu za dva a půl roku zase po porodu plavat. Nebyla bych první.
Jak velkou naději cítíte na olympiádu?
Naděje je vždycky a desítka ještě necinkla. Kdyby to bylo v Londýně, bylo by to úžasné.
Co vás teď ještě čeká?
Jedu na míli do Anglie a pak možná na poslední kolo Světového poháru v Hongkongu. A taky mě čekají dva bikové závody. Jezdíme Galaxy sérii s přítelem a kamarády.
