Květa Peschkeová tehdy svého chotě postavila před složité rozhodnutí: Buď budeš se mnou jezdit po turnajích nebo... "Čtyři pět týdnů sám v hotelovým pokoji, to člověka nebaví. Je to vztahový killer," vypráví.
Manžel prodal podíl ve fitnesscentru v Berlíně a od té doby brázdí turnajový kolotoč společně. "Sice na tehdejší období vzpomíná rád, ale nikdy mi to nevyčetl. Bylo to rozumné rozhodnutí."
Další zásadní udělala česko-německá dvojice před dvěma lety. Přesídlili na Floridu, zázemí našli ve městě Sarasota, několik kilometrů od slavné Bollettieriho akademie v Bradentonu. "Příjemní lidí, ideální počasí, člověk může celý rok hrát venku," vypočítává plusy. Chybí ji český chleba, tenisové sousedy nemá.
Čtyřhra na Turnaji mistryňPESCHKEOVÁ, Srebotniková (ČR/Slovin.) - Kingová, Švedovová (USA/Kaz.) |
Ani po nich netouží. Když po zranění kolene z konce roku 2002 nuceně pauzovala šestnáct měsíců, těšil ji odpočinek od neupřímných vztahů na ženské tour.
Po návratu se vyšvihla na 26. místo na světě ve dvouhře, ale víc se začala věnovat čtyřhře. Hrála třeba s Japonkou Sugijamaovou, s Australankou Stubbsovou, s Martinem Dammem byla ve finále mixu na US Open.
Největší úspěchy žne se v posledních dvou letech. S Katarinou Srebotnikovou si "sedly" jako dobře poskládané puzzle. "Slovanské povahy. Obě už máme něco odehráno, jsme v pohodě a víme, co chceme," popisuje kouzlo jejich vztahu.
Cikánský život jí chybět nebude
Letos vyhrály šest turnajů, ve Wimbledonu Květa Peschkeová poprvé zvedla nad hlavu grandslamovou trofej. Loni ve finále Turnaje mistryň finálový souboj prohrály, sobotním semifinále proti dvojici Kingová, Švedovová chtějí letos úspěšně vykročit za titulem.
Květa Peschkeová
Poslední týden letošní sezony pak Květa Peschkeová stráví v Moskvě, ve finále Fed Cupu. A příští rok? Pravděpodobně bude jejím posledním na okruhu. "Nikdy nemůžu říct nikdy, ale když má člověk nějakou rodinnou představu, musí se jednou rozhodnout," říká.
Turnajové zázemí zná dokonale. Chybět jí nebude. Cestování už vůbec ne. "Vždycky v turbulencích si říkám: Mám to ještě zapotřebí?" přiznává strach z leteckých přesunů. Tělo si taky odpočine. "Bolístek je sice víc, ale ´mládež´ je u fyzioterapeutů někdy víc než já, tak snad tak špatné to nebude."
Opustí hotely. "Už dvacet let je to cikánský život. Někdy nevím, kam patřím," přiznává Češka s německým manželem a domem na Floridě. Nejspíš tam zůstane žít. Do Česka jí sice táhne rodina, ale podnikatelské záměry v tenisovém byznysu spíš uplatní na americkém poloostrově.
