Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Peruán dožívající důchodce? Ani omylem!

13 2003
Zámrsk - Dožívající důchodce? Ani omylem! "Je nesmírně vitální, stále vypadá moc pěkně," říká Jaroslav Myška. Přitom je to ale už starší pán. Vždyť mu táhne na šestnáctý rok. O kom je řeč? O dostihové legendě, trojnásobném vítězi Velké pardubické Peruánovi.

Stačí otevřít jeho stáj a hned se v tmavém hnědákovi probudí mladická zvědavost. Kdo to přišel? Otázka v jeho očích se rychle změní ve zvídavé zkoumání. Přijde blíž, hlavu strká téměř až do kapes. "Sice mu bude šestnáct, ale není to na něm vůbec znát," tvrdí Myška.

Letos v srpnu završil svou bohatou a veleúspěšnou dostihovou kariéru.
Rozloučil se s ní startem v kvalifikaci na Velkou pardubickou. Doběhl devátý, na což nebýval dříve zvyklý.

"Dostih ale důstojně přešel. Ukázal lidem, že na to stále má," říká Myška, jenž byl v jeho sedle. Na start ve Velké pardubické už nedošlo. Drobně se zranil na noze. Tréninkový výpadek mu už nedovolil podstoupit další souboj s Taxisovým příkopem.

"Trošku mě to mrzí. Byl schopen Velkou úspěšně absolvovat. Asi ne vyhrát, ale na dotované umístění by měl," tvrdí Myška. "Na druhou stranu je možná lepší včas toho nechat a dopřát mu klid."

Při říjnovém vrcholu překážkové sezony však na pardubickém závodišti nechyběl. Dostalo se mu cti, aby přivedl na dráhu účastníky letošní Velké. Okamžitě pookřál. "Bylo mu to příjemné," říká Myška.

"Hned poznal, že se něco děje. Hrálo to v něm, vždyť je to závodník a velký bojovník."

V souboji s Taxisovým příkopem a dalšími překážkami ho však zastoupil jeho stájový druh Narrator. A úspěšně. Doběhl nečekaně pátý. "Peruán poznal, že něco dokázal. Cítil to," tvrdí Myška. "Stojí vedle sebe ve stáji a druhý den koukal Peruán dost nafoukaně," dodává s úsměvem.

Rychle ho to však přešlo, žije naprosto spokojeně. Navzdory svým úspěchům se však netěší žádným privilegiím. "Má běžný život jako jiný dostihový kůň," říká Myška.

Přestože už je v důchodu, stále trénuje a drží se v kondici. "Má radost z pohybu, tak proč ho netrénovat dál," tvrdí Myška. "Když bude člověk třicet let makat s lopatou a pak ze dne na den skončí, do roku je po něm. Zchátrá. Stejně to funguje i u koní. Kdyby přestal pracovat, tak by sešel."

Na rozdíl od svých stájových druhů ho ale už nečeká cesta na dostihy. "Má před sebou výstavy. Bude se producírovat před mladými koňmi nebo pomáhat při zajíždění hříbat," říká Myška. "Vyhlídky má dobré. Může být hrdý, že něco dělá, a cítit se dobře." 

Jaroslav Myška a Peruán při srpnové kvalifikaci na Velkou pardubickou.

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze