Jen pár hodin po školním úspěchu už ale měla devatenáctiletá hráčka hlavu plnou basketbalu. A ten jí tolik radosti nepřinesl. Se svou BA Sparta ve čtvrtém finále první ligy podlehly VŠE Praha 66:79. A série se k rozhodujícímu zápasu stěhuje na druhý konec metropole, do stodůleckého azylu sparťanek.
Což je vítězkám základní části k vzteku. "Nevím, co mám k tomu zápasu říct. V neděli jsme se na rozhodčí vymlouvat nemohly. Hrály jsme blbě, neměly jsme doskoky, neměly jsme míče na zemi. Ale tentokrát... Potěš pánbůh. Na to, že mají mattonkáři volno... Sem pošlou takové kluky, kteří... Nebudu to komentovat," vypověděla Muchová.
Ale nakonec si šanci k jízlivé glose ujít nenechala: "Koncovka vyšla rozhodčím a VŠE," poznamenala lakonicky.
Pravda, závěr Sparta ztratila, ale k tomu dojít nemuselo, kdyby si v prvním poločase nevykopala dvacetibodovou jámu. V tom druhém došlo na mocné dotahování. Jeho vrcholem byl stav 58:55 - po pěti z celkových 20 bodů mladé rozehrávačky.
"My jsme do zápasu vstoupily špatně. Já, jak jsem dopoledne maturovala, jsem měla hlavu úplně jinde. Ale v šatně jsme pak dostaly seřváno a šlo to líp. Probudily jsme se," říká Muchová k zápasovému skoroobratu.
Pondělí je už minulost. Budoucností je středa a pátý duel. Sparťanky teď věří v kouzlo domácí haly. "I venku jsme měly dobrou atmosféru, ale budeme hrát doma. Cítíme se tam rozhodně líp. Doufám, že do toho všichni půjdeme na ostro. Už půjde o všechno. Třeba se k nám přikloní i to štěstíčko, které jsme tu neměly. Sám jste viděl, že nám tu vypadlo skoro všechno. Snad nás domácí koše podrží," usmívá se Muchová.
Výhra by pro Basketbalovou akademii Sparta měla znamenat návrat mezi elitu. Hráčky by do ŽBL chtěly. "Jistota není dneska nikde, ale doufáme v postup," říká kapitánka, která by se znovu měla stát Pražankou. "V Karlových Varech jsem letos byla na hostování, jsem hráčkou Sparty," dodává.
Čínská letadla? To je zážitek
Kromě práce na sparťanském comebacku letos Michaelu Muchovou vytěžuje také juniorská reprezentace. Její nedávné čtrnáctidenní turné po Číně vstoupilo nejen do finále první ligy, ale také do svatého týdne.
"Maturitním úspěchem jsem si teda moc jistá nebyla, měla jsem strach. V mé situaci nebylo snadné se na to naučit, ale naštěstí to dopadlo dobře," ulevilo se jí. "Učila jsem se v letadle, na hotelu. Ale tam jsem spíš spala, přece jen to bylo náročné. Trénink, zápas. Každý den," popisuje Muchová.
A jaké další vzpomínky bude mít na východní Asii? "Zájezd to byl dost hektický. My jsme se spolu viděly až na letišti, ti ostatní spolu trénují dlouho, připravují se na mistrovství světa devatenáctek. V tomto ohledu jsme na tom byly nejhůř."
Z devíti zápasů, po třech s domácím výběrem, Austrálií a Spojenými státy, udělal Muchové největší radost ten poslední. "Porazily jsme Austrálii a byla to naše jediná výhra," dodává.
I z toho je patrné, že mladé Češky za světovým basketbalem zaostávají. "Je mnohem tvrdší, běhavější. Poznaly jsme, že musíme nabrat sílu. Skoro všechny Číňanky měly přes dva metry. Říkaly jsme si, že budou malé, a pak přišly takový lodyhy," objevila Muchová nečekaného favorita juniorského šampionátu.
Ona a její spoluhráčky budou mít jiný úkol. Dostat Česko z evropské divize B zpátky do áčka. Podle Muchové je to mise možná. "Myslím, že na to náš tým má. I díky trenérce. Na mě to působilo tak, že nám opravdu může něco dát," pochvaluje si Marcelu Krämerovou.
K asijským zážitkům patří i jedinečné publikum: "Atmosféra byla skvělá, plné haly, a byly to opravdové haly, ne jako u nás. Takže atmosféra byla dobrá. I když jsme hrály s Čínou, publikum povzbuzovalo, tleskalo se všem. V tom to bylo skvělý."
A taky se v paměti usadila ne až tak kvalitní letecká přeprava. "Hrály jsme ve třech městech. Čínské aerolinie, to byl docela zážitek. Já teda nejsem moc zvyklá létat, ale tam se to prostě hrozně klepe. V těch českých nebo německých to tak není. A když jsem viděla pilota, neměla jsem moc důvěru," vypráví se smíchem.
